Jak poznat vraha v očistci

Román Vidím, že vás zajímá temnota hned zaujme výrazným grafickým řešením. Na obálce a ořízce jsou motivy ptačích psychopompů, tedy průvodců mrtvých do zásvětí, a slavné mince, kterou staří Řekové platili Charónovi za převoz své duše. V době, kdy celosvětově roste zájem o ukrajinskou literaturu, se o jeho české vydání ucházelo hned několik nakladatelství. A přestože se kniha snaží působit pochmurně, minimálně v jednom z nich ji považovali za mimořádně zábavnou.

Důvodem byl hlavní hrdina, policejní konzultant Andrij Hajster, respektive způsob jeho vyšetřování, kdy se snažil odhalit, zda mají podezřelí smysl pro humor. Právě tím totiž sérioví vrazi nedisponují (a také jsou to většinou abstinenti). Jenže zjišťovat ve městě, kde jste úplný nováček, kdo je a kdo není veselá kopa, je vyloženě… komické.

Illarion Pavljuk napsal román rozkročený hned mezi několika žánry. Na první pohled připoutá především thrillerovou zápletkou pátrání po pohřešovaném dítěti v podmínkách, kdy s hrdinou nikdo nechce spolupracovat, obyvatelům je vše lhostejné a místní policista tutlá, že v okolí řádí sériový vrah. Zároveň dokáže vystavět výborné hororové scény, v nichž se děs skrývá především ve zneklidňujících promluvách postav, jež dávají ději zcela jiné, pochmurné vyznění. Jako když je třeba vyzvednout v noci na opuštěné zastávce malou holčičku nebo když se ve vlaku nabízí cestujícím volba mezi pravdou a tragickou nehodou. Ty nejlepší připomínají východoevropskou variaci na kultovního Hellraisera nebo mysteriózní noirové snímky jako Smrtihlav režiséra Alexe Proyase.

Odlehlé městečko Čapeklov, kam je možné dostat se „pouze přes řeku“ a které se ještě v roce 2017 zoufale upíná k představě, že do něj přinese život plánované otevření cukrovaru, čím dál víc připomíná očistec a postupně spolu s hrdinou odhalujeme, že smrt zde nemusí být konečná. Součástí příběhu je zároveň kritika maloměstské mentality lapené hluboko v desátých letech 21. století někde mezi umírajícími sovětskými časy a divokými devadesátkami – a také odkazy na výrazná (nejen) ukrajinská traumata, jako bylo řádění vraha Andreje Čikatila.