Děti vlasti povstaly

Ve Francii nikdy nepřišla revoluce mírumilovně. Je hrozné, že musíme zajít tak daleko, aby nás někdo poslouchal, ale tohle je svět, ve kterém žijeme,“ říká sedmadvacetiletá Leonore, která se spolu se stovkami tisíc dalších lidí v posledních dnech zapojila do protestů proti vládě. Trvají už od září, kdy do ulic vyšli především středoškoláci požadující lepší podmínky pro studium. Většina protestujících vyjadřovala svou nespokojenost pokojně. Některé demonstrace už však od počátku provázely násilné střety s policií, při nichž utrpěli těžká zranění demonstranti i policisté. Třetí říjnový víkend násilí propuklo naplno – do takové míry, že otřáslo celou Francií, tedy zemí, kde má veřejný protest dlouhou tradici. Na některých místech demonstranti útočili na státní instituce a obchody, policie proti nim nasadila slzný plyn i zábleskové granáty. Světová média i sociální sítě zaplavila videa zobrazující hořící budovy – třeba starobylou radnici ve městě Limoges –, rozmlácené výkladní skříně obchodů a tvrdé potyčky mezi těžkooděnci a účastníky protestů. 

„Je mi líto lidí, kteří mají zničené živobytí. Těch, kteří mají někde malý obchod a ten pro ně představuje celý život. Nemám ale soucit s velkými korporacemi a nadnárodními firmami ani s francouzskými miliardáři, kteří nesmyslně bohatnou, zatímco zbytek společnosti chudne. Jsou součástí problému,“ říká Leonore, která žije v Nice. „Nikdy bych nikoho nevyzývala k násilí, ale naprosto rozumím tomu, že k němu dochází. Byla jsem přímo v srdci těch protestů. A ze všech byla cítit obrovská frustrace, nedůvěra ke stávající politické reprezentaci i obavy z posilování krajní pravice.“ 

Vláda prezidenta Emmanuela Macrona, včetně něj samotného, z násilností na protestech viní krajní levici – konkrétně stranu Nepoddajná Francie (La France insoumise, LFI) Jeana-Luca Mélenchona. Krajně levicový politik to odmítá a kritizuje naopak vládu, která podle něj zemi uvrhla do situace, proti níž tolik lidí protestuje. Účastníci protestů, s nimiž Respekt mluvil, tvrdí, že násilí páchají hlavně maskované skupiny (zřejmě) levicových extremistů, ale i lidé, kteří prostě jen baží po agresi, nebo se chtějí obohatit. A poukazují na to, že případy extrémního násilí zastínily hlavní myšlenku demonstrací – tedy urputné volání po změně. Část společnosti, která s protesty sympatizuje, je už od jejich počátku zhrozena mírou agrese ze strany policie. A celou tuto složitou kapitolu francouzských dějin tak trochu zpovzdálí sleduje krajní pravice, která kritizuje levici i vládu. Ačkoli se pozornost světa upíná na Francii v situaci, kdy jsou některé její ulice doslova v plamenech, problém druhé největší ekonomiky Evropské unie má daleko hlubší a starší kořeny. 

Jak se tohle může dít tady?