Jak vysoká je cena za strach a sebeklam

Když James Baldwin (1924–1987) dopsal Giovanniho pokoj, nakladatelství Knopf mu navrhlo, ať rukopis spálí – bálo se, že mu znepřátelí černošské čtenáře. Prozaik a esejista se však nikdy nechtěl omezovat barvou pleti a být jen hlasem černošské Ameriky pro bílé publikum (stejně odmítal nálepky týkající se sexuální orientace i politického aktivismu). Proto neustoupil a roku 1956 mu za oceánem vyšel jediný jeho román, ve kterém figurují pouze bílé postavy. Teď je poprvé k dispozici i česky.  

Děj je zasazen do Paříže padesátých let minulého století, kde autor dlouho pobýval. Právě sem se uchýlí David, jeho vysoký blond protagonista a vypravěč v jedné osobě, který chce utéct sám před sebou. Konvenční mladík ze střední třídy strávil noc s kamarádem Joeym a od té doby se v něm sváří touha s pocitem viny, jenž hraničí až se sebenenávistí. Zmatený a nejistý si svými pohnutkami se tak vydá do francouzské metropole. Coby Američan přitom věří v nový začátek, má za to, že vše si lze zvolit a nic není třeba obětovat.

Jenže v Paříži se to hemží bohémy a vůbec „nebezpečnými známostmi“. Příležitost, která Davida láká a současně odpuzuje, se vynoří zpoza barového pultu v podobě chudého Itala Giovanniho žijícího v malém pokoji na kraji velkoměsta. V něm spolu prožijí krátký intenzivní vztah, který je však – jak se čtenář dozví hned na začátku – předem odsouzen k tragickému konci. A nejde jen o to, že David se snaží paralelně udržovat poměr s nezávislou mladou krajankou Hellou a že všichni Jihoevropané byli tehdy ze strany Američanů terčem předsudků. Postupně se vyjeví, že mnohem větším problémem je Davidovo lhaní Helle i Giovannimu – a tím úplně největším jeho sebeklam, že všechno dobře dopadne.

Vytříbený stylista Baldwin spojoval eleganci a hudební rytmus s bolestnou upřímností, stejně tak střídá strohé popisy se strhujícími pasážemi. Tady až anatomicky přesně zachycuje a rozpitvává Davidovy záchvěvy studu a hanby, aniž by román přestal jen na okamžik být strhující a lyrickou zpovědí člověka, který pochybuje o vlastní identitě, což pečlivě skrývá před všemi i sám před sebou. Navíc odhaluje sílu společenských tlaků a konvencí – a právě schopnost propojit organicky intimní rovinu s angažovaností na autorovi obdivoval i konzervativní kritik Harold Bloom.