Přední světový odborník na deepfake už nevěří vlastním očím

E-maily začaly chodit v neděli ráno, jak to tak u těch nejméně vítaných bývá. Hany Farid otevřel první z nich ve svém domě v kopcích nad Berkeley a našel v něm odkaz na virální video. Údajně zachycovalo moment, kdy americká raketa zasáhla základní školu v Íránu, kde zahynulo víc než 150 lidí, většinu tvořily děti. „Je to internetový hoax, nebo mezinárodní válečný zločin?“ stálo ve zprávě. „Snažíme se ověřit, co je pravda.“

Farid vzal tužku a poznámkový blok, sklonil se k počítači a začal video pozorně sledovat. Viděl modrou oblohu, telefonní dráty a několik palem pohupujících se ve větru. Pak záběrem proletěla raketa, jasně viditelná i při rychlosti 800 kilometrů v hodině. Vypadalo to jako scéna z videohry. Během několika uplynulých dní Farid zhlédl desítky přesvědčivých videí generovaných umělou inteligencí, která zachycovala falešné bombové útoky, falešné letecké havárie, falešné požáry a falešné popravy. Jeho instinkt mu velel být skeptický. Byl si téměř jist, že i tohle video je další podvrh. 

Okusoval tužku a sledoval záběry opakovaně, video zpomaloval a rozebíral ho snímek po snímku. Kamera byla roztřesená způsobem, jenž u amatérského záznamu na mobilní telefon působil naprosto věrohodně. Geometrie stínů odpovídala. 

Sledoval, jak raketa naráží do budovy, a všiml si krátké prodlevy, než se ozval výbuch a pronikavý křik – zpoždění odpovídalo rychlosti zvuku. Možná to video bylo pravé. Na sociálních sítích už ho viděl víc než milion lidí. S každou další vteřinou se stávalo realitou, ať už bylo pravé, nebo ne.