0:00
0:00
Literární příloha28. 6. 20268 minut

MÁMA JE JEN SLOVO

Stát tak natěsno je nepříjemné. Tihle lidé, co přišli mámu vyprovodit na poslední cestě, mají dozajista jednoduchý život. Naštvu se. Poznám, že chlapík vedle mě se ráno nesprchoval. Vlasy má pořád přeleželé. Vidím ospalky v jeho očích, v zalepených, nažloutlých očních koutcích, protože si ani neumyl obličej. Alespoň žena po mém druhém boku se snažila se sebou něco udělat. Vlasy má umyté, sčesané do utaženého culíku. Zakašle a já spatřím její zuby, které si drahnou řádku let pořádně nevyčistila. Páchne kouřem, nehty hnědožluté. Vedle ní stojí muž, který si podle mě oblékl své nejlepší sako. Na to, aby ho nosil každý den, je příliš hezké. Jenže je mu velké a s obnošenými, sepranými džíny s dírami na kolenou působí směšně a zároveň smutně. Muž vytáhne z vnitřní kapsy saka placatku s kořalkou a zavdá si. 

Grónský kroj mě dusí a dusí mě i moje myšlenky. Kvůli příliš těžkému korálkovému límci až na ramena se mi na čele perlí pot, ze spousty ponurých myšlenek se mě zmocňuje klaustrofobie. Už ty korálky nesnesu. 

Když jsem límec ráno vybalila z tašky, obdivovala jsem jejich barvy a cítila, jak moc svoji zemi miluju. Moje země. Jasné barvy, určité barvy. Barvy, které nejsou průhledné, žádné polovičaté barvy. Moje země je vymalovaná teplými barvami lásky. 

↓ INZERCE

Od chvíle, co jsem korálky vytáhla, mi jejich značná váha připomínala, že moje země je pro mě jen břemenem, že moji lidé jsou mi břemenem. Dostanu chuť cvaknout si z mužovy placatky. Přeju si žít jako oni. Chci prostě padnout. Vzdát to. Žít, aniž by mě tížily nějaké trable, prostě jen existovat a být. Budu předstírat, že je mi fajn. Budu závislá na lidech, kteří převezmou odpovědnost. Spolehnu se na to, že ostatní mají všechno pod kontrolou. Fascinují mě lidé, kteří to vzdali, ale pořád žijí. Mohla jsem padnout s nimi. Odejít s nimi odsud, pít s nimi, zapomenout na budoucnost a prostě chlastat. Přestat pracovat, starat se o sebe, platit nájem, někde bydlet. Mohla bych přespávat kdekoli. Mohla bych jen pít a být šťastná. Život by byl tak snadný. Být živou mrtvou. 

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 160 Kč/měsíc