Zažehne Vladimír Špidla levicová srdce?

Vladimíra Špidlu jsem potkal poprvé, když byl ministrem, a to v tramvaji. Což se mi s jinými ministry vlády Miloše Zemana nikdy nestalo. Mimo politické kolbiště jsem jej ještě náhodou potkal v knihkupectví, to byl premiér. V jiném knihkupectví jsem na něj narazil před pár měsíci. Ať byl v jakékoli funkci, byl vždy stejný. Slušný člověk, který má rozhled jako málokterý politik. Když byl předsedou sociálních demokratů, byl jsem se podívat na jedné jejich stranické akci. Sedl jsem si na konci místnosti ke stolu, bylo to v době, kdy novináře straníci vnímali jako nepřátele, Vladimír Špidla se houpal na židli v čele, pak vstal, přešel sál, posadil se vedle mě a začal si povídat. Jeho kolegové byli nepokrytě šokováni. Názorově jsme se v mnoha ohledech rozcházeli, ale jeho oddanost levicovým myšlenkám a službě mohl zpochybnit málokdo. Nyní po letech v pozadí přemýšlí o založení nové levicové strany. Víceméně všichni se shodují, že nemá šanci uspět. Možná, ale je to škoda.

V politice přibylo projektů, pro něž voliči nejsou ti, jimž se má „sloužit“, ale představují jen nástroj, jak získat moc. Sledujeme zápas prázdných hesel, nikoli myšlenek. Je třeba křičet, aby se přehlušilo programové ticho. Opakovaně jsme psali, že Česku chybí demokratická levicová strana, a situace se jen zhoršuje. Hnutí ANO si přivlastnilo pár levicových tezí (dřívější odchod do důchodu, vyšší penze apod.), ale zápas za lidskou důstojnost a budování příležitostí i pro ty nejslabší rozhodně nepředvádí. Těžko to očekávat od miliardáře, který stranu vlastní. SPD Tomia Okamury chrání občany před nebezpečími, která nehrozí (černoši, muslimové), a Motoristé žijí sen o pravici, jíž však evidentně nejsou.

Politika se dnes dělá jako pro drogově závislé. Myslí se jen na to, jak někoho co nejrychleji potěšit anebo naopak vyděsit. Kroky, které mají pomoci příštím generacím, se nepodnikají anebo se okamžitě ruší, když to někdo zkusí (třeba penzijní reforma). Je nutné dát voličům rychlou dávku pohoršení, strachu, aby nemysleli na podstatné věci. Není příliš prostor pro komplikovaná témata, diskusi, hledání. 

Levice zmizela mimo jiné proto, že do velké míry stála na solidaritě. Ta se ale stává postupně sprostým slovem, což ukazuje aktuální nenávist k nevládním organizacím nebo občanské společnosti. Mám si něco odepřít, aby se někomu jinému žilo lépe? Kdyby s tím někdo přišel ve volební kampani, měl by šanci na zvolení? To je dnes skoro nepředstavitelné. Jediné, kde se myšlenka vzájemné výpomoci ještě drží, jsou penze, protože hnutí ANO a SPD volí dominantně senioři. Tím ale zájem o ně víceméně končí.