Hledání kořenů

Americký tvůrce Craig Thompson patří v komiksovém světě mezi zavedené značky. Před více než dvaceti lety se proslavil autobiografickým dílem Pod dekou (česky 2005) a úspěch měl i jeho milostně-pohádkový opus z islámského prostředí Habíbí (česky 2012). Následně si odskočil k dětsky laděné sci-fi Kosmo knedlíci, ale pak se opět vrátil k tomu, co ho proslavilo a zároveň pomohlo proklestit v USA cestu komiksu jako umění pro dospělé – k sobě samému.

Šest let tvořil dílo, které pak vyšlo v jednom svazku o 12 kapitolách. Rozepsal se a rozkreslil o věcech, které vynechal či zamlčel, a jako hlavní téma si zvolil ženšen. Důvod je nasnadě – mladý Craig se lopotil na polích, kde se pěstoval, čímž pomáhal rodinnému hospodaření i svým snům. Výdělek za práci investoval do komiksů, které ho zformovaly a udržovaly při životě. Říct, že jde o další komiksové memoáry, je ovšem značně neúplné. Kniha je mnohovrstevným příběhem, který osciluje na hranicích intimní zpovědi, naučného výkladu a cestopisné reportáže. Chvílemi encyklopedie, sociální sonda nebo kulturní historie, jindy zádumčivě důvěrná autobiografie. Všechny roviny žánrově nepolapitelného díla se vzájemně doplňují a ženšen funguje jako pojítko více než čtyř stovek stran. Na nich se prolíná minulost se současností v detailním vykreslení, které si kromě černé a bílé vystačí s jedinou barvou, rumělkou.

Kosmo knedlíci nebyli možná přijati s takovou slávou, do toho si kreslíř ošklivě poranil ruku. Objevily se vnitřní pochyby a tvůrčí krize. Nejistoty, léčba i vzpomínky vedly k touze dotáhnout starší nápad, zmapovat svět ženšenu. „Pod dekou“ se Thompson vypořádával s dospíváním pod náboženskou výchovou a také tady řeší svou víru, ale do popředí se dostávají otázky o vlastní identitě, jež do něj zasel život na venkově. Na jednu stranu se coby umělec styděl, že už nedělá dostatečně „poctivou“ práci, která ho vlastně docela bavila, na druhé se mezi kolegy cítil jako „buran“ v zablácených montérkách.

Dům, kde Thompson vyrůstal, se nacházel v městečku Marathon ve Wisconsinu, který je centrem amerického pěstování ženšenu (už to může být nečekaná informace). Oblast dokonce patřila mezi největší vývozce na světě a magické rostlině se věnovala významná část obyvatel. Autor se vrací na místa dění, schází se s rodinou a odhaluje čtenářům, že má sestru. Setkává se i s rodiči, které před lety vykreslil jako pomatené evangelikálské tyrany; tentokrát však přijíždí jako smířlivý syn vědomý si toho, že je ranil. Dívá se hlouběji do rodinné historie i sociálního zázemí, ohledává komunitu, z níž vzešel, což přináší nostalgické podtóny doprovázené povzdechy farmářů o starých dobrých časech. Reflektuje i nynější pochyby a tvorbu knihy, v níž nabízí informace o pěstování ženšenu, který se z lesů dostával na pole až na přelomu 19. a 20. století. Pouští se do výkladu o jeho dějinách, léčivých schopnostech i významu, který má v Koreji a čínské mytologii. Tyto země také navštěvuje, absolvuje tu řadu rozhovorů a hledá rozdíly mezi kulturami a přístupem k pěstování (popisuje třeba „agresivní“ americkou sklizeň). Některé stránky tak připomínají spíš propracovanou infografiku.