Vlna autofikce už omývá i domácí břehy. Loni se jednalo o nejskloňovanější žánr, zároveň se však přese všechnu pozornost nezbavil tekutosti a kontroverze. Část autorů a autorek autobiografických próz se nálepce brání, jiní své knihy takto označují sami. Mezi ty spíše první patří i básník a anglista Marek Torčík, jehož prozaický debut Rozložíš paměť se stal jednou z nejdiskutovanějších knih roku 2023.
Hvězda autofikce, francouzský spisovatel Édouard Louis, ve svém debutu Skoncovat s Eddym B. v úvodu píše, že nemá jedinou šťastnou vzpomínku na dětství. Tvrzení nepřipouštějící námitek jako by se stalo východiskem Torčíkova románu – a není to poslední věc, kterou mají autoři společnou. Oba vyrůstali v nuzných podmínkách na maloměstě, s továrnou v sousedství, která měla být po škole a šikan+ další zastávkou jejich nejistých existencí.
Paradoxně se jim však podařilo trajektorie právě svou jinakostí. Oba coby tehdy ještě nevyoutovaní gayové byli vylučováni z kolektivu a hledali útočiště v literatuře a umění, které jim otevřely cestu ven i k úspěchu. Někde tady ale podobnosti končí: ze zkušenosti si každý z nich bere do autofikcí něco jiného. Oro Louise je to třídní přeběhlictví a kritika kapitalistické společnosti, Torčík zůstává u selektivity paměti.
Spouštěčem vyprávění je smrt dědy hlavního hrdiny, který svým alkoholismem tyranizoval rodinu, přesto jej jeho dcera zaopatřovala až do konce. Aspoň takový příběh Marek přijal od své matky a po jeho smrti necítí nic. Vybaví si první vzpomínku na něj, ta přinese první vzpomínku na romského spolužáka Mariána, který ho vystřídal na pozici třídního fackovacího panáka, a ta asociuje další a další… Všechny se odehrávají v kulisách šedivého moravského maloměsta. V panelákovém bytě vyrůstá Mareček s matkou a babičkou, které každé ráno spolkne továrna. Přes veškerou snahu a pedantský úklid byt smrdí korunou a každý nečekaný výdaj může domácnost udržovanou dvěma ženami, které sytí dluhy svých bývalých mužů, položit.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
