Dospívání v době klimatických změn

Ve zdejším kontextu má Lydia Millet (1968) s románem Tehdy jsme žili v letní zemi premiéru. Výrazně známá však není ani doma v USA. Jako rozvedená matka se dvěma dětmi žije poblíž arizonského Tucsonu, mimo centra literárního provozu, a na propagaci nemá čas: vystudovaná environmentalistka je editorkou v neziskové organizaci Centrum pro biodiverzitu. Nicméně má už na kontě řadu románů, svazků pro děti i nominace na prestižní ceny za to, jak bez zbytečného poučování píše o planetárních změnách. Je vědecky exaktní i humanistická, vyznačuje se stylistickou různorodostí – a ač to může znít podivně, její knihy jsou přes svou tíživost i zábavné.

Román, který je klimatickou fikcí a zároveň příběhem dospívání, začíná jako idyla. Několik privilegovaných rodičů tráví prázdniny se svými potomky v ohromném letním sídle na východním pobřeží. Zabaví jim tablety i mobily, ale děti si na „analogové vězení“ rychle zvyknou. Hrají si, vyrážejí na výlety a jako dobrodružství vnímají i hurikán. Jenže s počasím se zvrtne celý svět. Vzdělaní, liberální (v knize symbolicky bezejmenní) rodiče klimatické změny nepopírají, ale de facto si je nedovedou představit. Na bouři se sice připraví, protože jsou ukáznění, jakmile však vypukne katastrofa včetně hroutících se burz naplno, propadnou zoufalství, alkoholu a sexu.