„Nahazujem klosny!“
Probouzí mě šustění spacáku, pak malá ručka šátrající po mém obličeji. Otočím hlavu doleva, ze spacáku mi koukají jen nos, pusa a oči. Je zima. Vidím dvě rozesmátá kukadla. Dcerce také kouká ze spacáku jen obličej. Manžel vedle ní se zatím nehýbe – potřebuje ráno trochu času. Nicméně Eliška už vyskočí ze spacáku, zima nezima, a už něco říká, pozpěvuje si a bere těch pár malých hraček, které jsme si na cestu norskou přírodou mohli dovolit, a rozjíždí své tříleťácké hry.
Muž se mezitím probudí, nastartuje před stanem benzinový vařič a já uvařím čaj a ovesnou kaši. Je třeba se najíst – hospodu na celé devítidenní trase nepotkáme jedinou. Beze spěchu balíme všechny věci do krosen, Eliška veledůležitě cpe hračky do svého batůžku, nakonec zavelí „nahazujem klosny!“ a jdem.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
