0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Ve hvězdách19. 8. 20234 minuty

Loupež století

21. 8. 1911

Autor: Roger Viollet

Mohlo se to stát třeba takhle. Je pondělí 21. srpna 1911 a jistý Vincenzo Peruggia vstupuje přestrojen za galerijního pracovníka do pařížského Louvru (podle jiné verze na místě dokonce předtím přenocoval). Úmysly tohoto podivného návštěvníka rozhodně nelze označit jako andělské. Galerie je kvůli údržbě pro veřejnost uzavřena. Budovou chodí pouze ochranka, zaměstnanci nebo dělníci. A taky tehdy jednadvacetiletý Peruggia, který v Louvru předtím krátce pracoval, na místě se tedy vyzná a ve správný okamžik zamíří přímo k 90 kilogramů těžkému ochrannému sklu, které prý dokonce sám coby sklenář vyrobil, a odnese jej společně s obrazem, který měl skleněný kryt chránit: tedy s Monou Lisou. Plátno s malbou Leonarda da Vinciho poté vyjímá z rámu a díky instalatérovi, který jde zrovna kolem a pouští jej nouzovým východem, pak mizí i s kořistí schovanou pod bílým pláštěm v pařížských ulicích.

A celé to mohlo být i docela jinak. Existuje hned několik verzí toho, jak přesně se italskému lupiči podařilo obraz odcizit, a stejně tak se spekuluje o řadě důvodů, proč Monu Lisu vůbec odnesl. Na příběhu známe zápletku a rozuzlení. Zbytek podléhá spekulacím.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Jistě víme pouze to, že onoho 21. srpna 1911 Louvre o portrét přišel. Což následující den tak jistě nevěděli ani zaměstnanci galerie. Na fakt, že na stěně Salonu Carré místo Mony Lisy nevisí nic, upozornil den po loupeži Louis Béroud, který si vystavený portrét přišel nakreslit. Zaměstnanci usoudili, že byl obraz odnesen k rutinnímu fotografování v rámci inventury. Nebyl, což se ukázalo ještě ten den, v momentě, kdy to vyloučil galerijní fotograf.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc