Sad míru jinak

Potřebovala bych naklonovat,“ směje se Vendula Burger na dotaz, na čem zrovna pracuje. „Celý minulý týden jsem kosou ručně zdolávala bodláčí v sadu na Kamenci, abych si sama na sobě vyzkoušela, jak náročná práce to je, než na to někoho v budoucnu najmeme. Do toho připravuji zářijový pouliční festival v  Nymburce Múzy na Valech, budujeme altán pro turisty u evangelického kostela v Bošíně, řediteluji a učím ve svojí Budilově divadelní škole…“ vypočítává herečka, tanečnice, režisérka, produkční, pedagožka, ale také načas třeba knihovnice, včelařka nebo experimentátorka s vařením marmelád. 

Výčet by mohl pokračovat, hlavně je však hybatelkou a „buditelkou“ komunitního života v malé vesnici Svídnice u Nymburka s necelou stovkou obyvatel, kde není školka, škola ani obchod, železniční trať byla zrušena a pivnice „pro chlapy“ funguje jen občas. Tady před osmi roky koupila bývalou hospodu se sálem, aby ji přetvořila v dům pro žití i hraní divadla, a po několika letech strávených ve světě s divadelním souborem Philippa Gentyho a poté v Praze, kde mimo jiné působila jako pedagožka na katedře nonverbálního divadla pražské HAMU či rozjížděla festival Letní Letná, se sem s dětmi přestěhovala. Jak říká, „herci jsou už z podstaty extroverti, taková je jejich práce. Pokud se ale člověk zabývá uměním, musí mít kolem sebe také pohodu a možnost se zavřít někde v klidu před světem. Praha a hektický život mně začaly padat na hlavu. Táhlo mě to na venkov,“ vzpomíná.