Živá historie
Paměť vyhnaných sudetských Němců pomalu mizí. Jak může přetrvat?
Čeští Němci si v novém domově zakládali pamětní síně na připomínku krás rodných krajů. Muži a ženy, kteří o ně ve volném čase pečovali, teď stárnou a promýšlejí jejich budoucnost.
Vyhnání Willyho Dörflera a jeho maminky ze Sokolovska dostalo nečekanou zápletku. „Bylo nám řečeno, že transport pojede do Bavorska,“ vzpomíná pan Dörfler na rok 1946. „Ale probudili jsme se v Plzni. Vlak pokračoval do Písku, kde si nás z nádraží vyzvedl jeden sedlák.“ Při sklizni pro něj museli pracovat, zimu strávili ve sběrném táboře, na jaře pak nucené práce pokračovaly u jiného sedláka. Československo opustili až v roce 1949, když zabralo setrvalé úsilí již odsunutého strýce. Přes švýcarský Červený kříž dokázal matku a syna najít a zajistil jejich vystěhování do bavorského Schwandorfu, kde sám žil. Willymu Dörflerovi bylo čtrnáct, čtyři roky nechodil do žádné školy.
Dnes je mu osmdesát osm a je jedním ze dvou posledních dobrovolníků, kteří ve Schwandorfu – třicetitisícovém městě kousek od českých hranic – pečují o malé muzeum Sokolovska. Radnice pro něj vyčlenila tři místnosti v přízemí historického domu, hned naproti městskému muzeu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
