Turecký vladař Recep Tayyip Erdoğan zase ukázal, že není kovaným ideologem, ale mistrem názorových otoček. Minulé pondělí před odletem na summit NATO podmínil souhlas se vstupem Švédska do Aliance tím, že Evropská unie otevře cestu tureckému členství. To se nestalo, avšak ještě ve stejný den Erdoğan švédský vstup posvětil. Posléze se při setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem překonávali v příslibech „nového začátku“ ve vzájemných vztazích. Erdoğan americkému kolegovi popřál „hodně štěstí“ v blížících se prezidentských volbách, Biden poděkoval a dodal, že se těší na dalších pět let spolupráce.
Erdoğan se ale přes noc nezměnil. Je to pořád ten zkušený, bystrým politickým instinktem vybavený vládce, jehož primárním cílem je vstoupit do dějin jako muž, který z Turecka opět učinil jednu z velmocí. Členství v NATO patří k pilířům turecké moci. Současně má být Turecko podle Erdoğanovy vize co nejvíce nezávislé, i na Západu, a někdy má klidně jednat na úkor zájmů západních spojenců. V konkrétním případě švédského členství v NATO si spočítal, že další blokáda přinese více škod než užitku.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
