Esej: Moje kniha o feminismu
Nedokončené budování státu
Nejde jen o individuální svobodu žen a možnost žít důstojný život podle sebe, ale i o prosperitu a stabilitu celé země
Když mi bylo osm, trávila jsem prázdniny u babičky v malé jihomoravské vesnici. Babička byla tehdy už těžce nemocná, obědy nám tedy zajišťovala jídelna místního JZD, kam jsem každý den v poledne odjela na kole se sloupcem hliníkových ešusů na řídítkách a vracela se zpět s polévkou a hlavním chodem. A někdy i zákuskem. Jezdila jsem poslušně, ale jak si dovede představit každý, kdo okusil kolektivní stravování v předlistopadovém Československu, gurmánský zážitek to úplně nebyl. Někdy se povedla koprovka, jindy ale bylo jídlo téměř nepoživatelné.
V jídelně laděné do umakartově-linoleového tónu to páchlo mokrými tácy a výpary z kuchyně a nezdálo se, že by názor strávníků někoho zajímal. Vedle okna ovšem na provázku visel sešit, který byl určen – psalo se to přímo na obalu – pro přání a stížnosti. Jednoho dne jsem se rozhodla využít této výzvy a do sešitu napsala stručné zhodnocení místní kuchyně: „Nevaříte dobře.“ Zpráva o drzém kritikovi, který narušil dosud plynulý proud chvály, se okamžitě rozšířila a vesnicí bzučely drby, kdopak se to dopustil takhle podvratné akce proti socialistickému zřízení.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
