Vyzýváni k obavám

Žijeme ve světě, kde není nouze o hrozby nejrůznějšího druhu: zvýšené nebezpečí jaderného konfliktu, zrychlující se klimatická změna, pravděpodobnost další pandemie. S nadsázkou lze říci, že máme mnoho různých a podložených důvodů, čeho a proč se bát. Dá se ale odpovědět na to, jestli je strach současných lidí něčím specifický a liší se od strachu našich předků před stovkami let? Kniha Jak funguje strach. Kultura strachu v 21. století od maďarsko-kanadského sociologa Franka Furediho (1947) se na to snaží dát ráznou, ale v řadě věcí zkratkovitou odpověď.

Terapeutický zvrat

Emeritní profesor na Kentské univerzitě v Canterbury začíná konstatováním, že emoce strachu má biologický základ, ale výrazně ji utvářejí jak zkušenosti jednotlivce, tak společenské normy. „Jak se obáváme a co o tom říkáme, podléhá vlivům a historickým a kulturním změnám. Strach je zprostředkováván morálními normami, společenskými postoji a očekáváními,“ uvádí. Měřit rozdíly hladin v různých historických obdobích tak není vlastně možné, konstatuje s tím, že strach tak může dostávat opačná znaménka a hodnocení jako projev moudrosti, či naopak zbabělosti. Přesto právě odtud vede své klíčové tvrzení.