0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura24. 6. 20232 minuty

Dělníci kultury

Když v roce 2019 oznámili organizátoři karlovarského festivalu, že se do soutěže nedostal žádný český film, vyvolalo to pozdvižení. Domácí festivaly by přece měly sloužit i k rozvoji národní kinematografie. Letos už absenci domácích filmů organizátorům vytýkat nejde. Do hlavní soutěže vybrali dva: Citlivého člověka Tomáše Kleina podle románu Jáchyma Topola a detektivku Úsvit Matěje Chlupáčka. České filmy budou i v dalších sekcích. A jejich tvůrci Albert Hospodářský (Brutální vedro), Robert Hloz (Bod obnovy) či Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček (Přišla v noci) jsou nejspíš se svým zařazením na přehlídku spokojeni. V audiovizuálním přetlaku dneška se každé „být vidět“ počítá.

Radost z uvedení na festivalu přitom tvůrci neprožívali vždy. Podíváme-li se do jeho předlistopadové historie, někdy to vzbuzovalo spíše opačné emoce. V šedesátých letech chtěli ambiciózní filmaři československé nové vlny místo do Varů na západní přehlídky, které znamenaly v případě vítězství i peněžitou odměnu. Když tedy v roce 1968 soutěžilo v Karlových Varech Rozmarné léto, nebyl z toho Jiří Menzel unešený: původně mělo soutěžit na festivalu v Cannes – kvůli studentským nepokojům však předčasně skončeném. Zařazení adaptace Vančurovy novely nicméně konvenovalo umírněné atmosféře pražského jara, snímek vyhrál a Jiří Menzel si šel přebrat cenu od neorealisty Cesare Zavattiniho.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Možná nejvíc byl ve Varech československý film vidět v roce 1990. Na prvním porevolučním ročníku se totiž měly napravovat křivdy, které na filmařích napáchala komunistická moc. Sekce Filmy osvobozené uvedla trezorové snímky jako Skřivánci na niti nebo Ucho. Zakázané snímky začal nicméně státní film „rehabilitovat“ už v půli osmdesátých let. Vyjevuje se tak jedna věc: že předlistopadový festival byl s tím polistopadovým propojen víc, než by se na první pohled zdálo nebo než říkají zavedená historická vyprávění o radikálním odříznutí se od komunistické minulosti. Což ostatně platí nejen pro festival, jak nedávno ukázala kniha Marky, bony, digitálky o fenoménu veksláctví v socialistickém Československu.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].