Čína versus USA: Provokace, absurdita a křehký příslib 

Na jak dlouho se mohou zlepšit velmi křehké americko-čínské vztahy? Minulý týden ukázal, že odpověď může být „jeden den“. Přesně tak dlouho vydrželo optimističtější naladění nastartované dvoudenní návštěvou amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena v Pekingu. Cesta sice nepřinesla žádné hmatatelné výsledky, přišla ale po měsících vyostřeného napětí, kdy spolu obě vlády prakticky o ničem nejednaly a návrat k jednacímu stolu byl nutným prvním krokem k jakýmkoli dalším posunům. Když Blinken minulé pondělí opouštěl Čínu, oceňoval čínský prezident Si Ťin-pching „progres“, který obě strany udělaly, americký prezident Joe Biden zase svého ministra chválil za „sakra dobrou práci, kterou v Pekingu odvedl“. V úterý ale Biden na akci demokratických sponzorů nazval Si Ťin-pchinga „diktátorem“, čínská strana následně výrok označila za „absurdní a nezodpovědný“, za „narušení čínské důstojnosti a politickou provokaci“ a do vzájemné komunikace se vrátily napětí a výčitky.

Svým způsobem představuje dění z minulého týdne přesnou ilustraci stavu, v jakém se vztahy mezi oběma velmocemi nacházejí. Vidí v sobě navzájem největší rivaly, čemuž odpovídá i dlouhodobě rostoucí napětí a vyostřené reakce na jakékoli sporné téma. V případě Číny to byla například loňská návštěva tehdejší americké šéfky Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi na Tchaj-wanu, po které Čína ukončila veškerá diplomatická jednání s USA a kolem ostrova předvedla masivní vojenská cvičení. Pro USA to zase byla epizoda z letošního února, kdy nad USA doplul čínský vzdušný balon, který americká vláda označila za špionážní, veřejně ho sestřelila několika raketami a zrušila Blinkenovu plánovanou cestu do Pekingu.