V nakladatelství Academia vyšly v relativně krátké době dvě knihy srovnávající jednoho českého a jednoho německého hrdinu i jejich posmrtný kult. Před dvěma lety to byla Politika odkazu. Jan Palach a Oskar Brüsewitz jako političtí mučedníci, v níž Sabine Stach „spárovala“ Palacha s východoněmeckým pastorem Oskarem Brüsewitzem (1929–1976), který se upálil na protest proti utlačování křesťanů v NDR. Nyní publikovaná práce „Národní mučedníci“: Albert Leo Schlageter a Julius Fučík pak k českému novináři přiřazuje bojovníka v německých dobrovolných sborech freikorps. Při okupaci Porúří byl Francouzi popraven za sabotáž na železniční trati, za výmarské republiky a především na počátku nacistické éry pak získal nesmírnou posmrtnou slávu. Podobně jako si (ještě dlouhodobější a mezinárodně větší) proslulost vydobyl autor Reportáže psané na oprátce Julius Fučík (1903–1943).
Křesťanské odkazy
Německý historik, kulturolog a literární vědec zaměřující se mimo jiné na dějiny střední a východní Evropy a česko-německé vztahy nejprve představuje oba hrdiny i to, jak vznikal jejich posmrtný kult. A následně v nejpodnětnější části uvažuje o tom, „co dělá hrdinu hrdinou“, přičemž přihlíží k řadě dalších historických postav z různých částí Evropy a epoch.
V případě Alberta Lea Schlagetera (1894–1923) byly podle něj narativy o jeho odkazu rozmanité: byl oslavován jako „přírodní člověk“ utvářený „žulou Schwarzwaldu“, jak řekl Martin Heidegger, ale i jako dobrý katolík. Konzervativní kruhy tak chtěly demonstrovat, že „ani přívrženec katolické církve nemusí postrádat vlastenecké cítění“. Respekt k němu projevovaly občanské strany, dokonce i někteří komunisté. Po roce 1933 se pak prosadil mýtus o „prvním vojákovi třetí říše“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
