Bar v Krymské ulici je „místo, kde si chcete dát panáka, až přijde konec světa“. Tak praví anotace nového filmu Vigodasi. Natočil ho autor říkající si Höykö, občanským jménem Richard Pecha, který je v posledních letech pravou i levou rukou hudebníka a literáta Vratislava Brabence: přepisuje mu do počítače ručně psané texty, jež následně vydává ve vlastním nakladatelství Vršovice 2016.
Právě v Brabencově vršovickém bytě nedaleko Krymské se padesátiminutový film, který měl minulou středu premiéru v (pochopitelně vršovickém) Kině Pilotů, z poloviny odehrává. Höykö ho natočil na klasickou osmičku, čili je technicky nedokonalý, což ovšem na jeho obsah nemá vliv. Höykövo alter ego v podání Lenky Krobotové navštěvuje Brabence, aby s ním prohodilo několik výmluvných vět, vyměnilo pár pronikavých pohledů a následně skončilo za rohem v Krymské v Baru, kde čeká na konec světa. Brabenec osiří, sám ale nezůstane. V pracovně se totiž setkává sám se sebou a přemítá, jestli už tedy pro něj svět náhodou neskončil.
Komu jinému se taky takové zdvojení osobnosti může stát než obdivovateli díla Ladislava Klímy, jenž tuto děsivou vizi zachytil hned v několika textech. Ke Klímovi ostatně odkazuje i podivný název filmu. Ve sto let staré úvaze filozof napsal, že slovo Vigodasi by se mělo zavést jako nový termín, v němž je vše obsaženo, a to doslova Vše: „Vigodasi je mikrokosmus. Kdo by je dovedl stále si vyslovovat a spojovat s ním vždy intensivní ideu, nepotřeboval by nic víc.“ Leč aktuálně nemáme rok 1922, čili si musíme hledat jiné mikrokosmy. Pro Vratislava Brabence je to právě území mezi Krymskou, kde načerpává inspiraci, a jeho bytem, kde ji zase odčerpává.
Příští pátek mu bude osmdesát a tenhle film je nejmilejší gratulací k jubileu. Do běžné distribuce se nedostane, k vidění by ale měl být třeba na Slavonice Festu, tak si slovo Vigodasi zapište do paměti, nebudete litovat.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
