Vyhlídky

Dana si úplně zbytečně zkazila ranní pauzu tím, že si napíchla špatnou infuzi. Chtěla úplně ty nejobyčejnější minerály, tyhle výběrové balíčky pro klienty jsou úplně na nic. Je přesvědčená, že do nich naschvál přidávají něco, aby to trochu pálilo a brněly z toho ruce a nohy, protože potom mají lidi pocit, že to léčí.

Zbývá jí necelá půl hodina, než přijdou první klienti, normálně je to nejpříjemnější část dne. Na kliniku vždycky dorazí první. Tvrdí, že je to kvůli vstávání s Julkou do školky, ale taky má ráda ten klid. Všechno zapojí, projde si materiály, koukne, co ji ten den čeká za klienty, užije si chvíli ticha, než se začne z recepce ozývat mečivá meditační hudba. Vedoucí dorazí až někdy před polednem. Ví, že je na Danu spoleh. Ona ví, že se tu nepředře.

Brní ji ruce, ale musí se nalíčit. Pomalé, soustředěné pohyby. Dokumentaci sotva stihne zkouknout. Ne že by na tom záleželo. Mnohem důležitější jsou oční linky, nastoupit včas převlečená do chodby, desky přitisknuté k hrudi, divadlo. Klienti, kteří se objednají na dopoledne, často přešlapují na recepci už dávno před tím, než vůbec otevřou čekárnu. Světlo, hudba, připravit čaj, kávu i ty pitomé infuze.

Východoevropské koncovky jména; to nevypadá dobře. První dojem snad ještě horší. Muž s nenápadnou tváří, vlasy a oči zdánlivě úplně bez pigmentu, drží manželku za ruku pevným stiskem, snad podpůrně. Žena je oblečena v dlouhých šatech, mdlé barvy, ale elegantní…