Každý, kdo píše knihy, možná zná důvěrně tenhle dialog: „Moc se mi líbila vaše kniha.“ Autor se potěšeně načepýří. „Měl jsem ji půjčenou z knihovny.“ Načepýření trochu zplihne. Autor by přivítal, kdyby čtenář zašel do knihkupectví a knihu si koupil. Ale knihovny to zklamání dnes už skvěle kompenzují. Spisovatele totiž zvou na besedy se čtenáři a ti si pak knihy, pod dojmem čtení „live“, koupí. Čtení v knihovnách jsou navíc zážitkem i pro samotné spisovatele. Jsme totiž bez debat velmoc krásných knihoven.
A nejde jen o architekturu. Ale o ni taky. Knihovny jsou dnes umně předělávané ze starých továren jako třeba v Hradci Králové nebo ve Svitavách, sídlí ve starobylé synagoze jako v Uherském Hradišti, ve staré zrenovované škole jako v Šumperku nebo v nádherné vile připomínající palác jako v Ústí nad Labem. Jsou na nádražích jako v Turnově nebo zbrusu nové i na místech tak nečekaných jako Bílovice nad Svitavou, kde dřevěná prosklená knihovna na opravené návsi vypadá jako křehký moderní šperk. Navíc knihovny dnes už zdaleka jen nepůjčují knihy, jsou často srdcem a plícemi kulturního života. Mají hezké dvorky, kde pořádají koncerty, jejich součástí jsou kavárny s dortíky, divadelní a koncertní sály nebo třeba semínkovny. To jsou místa, kam můžete přinést své přebytky ze zahrádky – semínka nebo i řízky rostlin. A na oplátku si můžete i něco odnést. Jak tak putuju s knížkami po knihovnách, mám zásoby semínek na celý knihovnický háj.
Nápad knihovnic z Uherského Hradiště,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
