Ještě jsme se nedohodli

Je možné, že je uprostřed vší hrůzy a ničení na dosah mírová dohoda mezi napadenou Ukrajinou a ruským agresorem? Na počátku minulého týdne se na chvilku zdálo, že by tomu tak skutečně mohlo být. V pondělí Rusko i Ukrajina oznámily, že se následujícího rána obě strany sejdou v Istanbulu, z ruské strany zaznívaly poznámky o tom, že Ukrajinci projevili smysl pro pragmatičnost. Jednání pak v úterý ráno osobně zahájil turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan, což mohlo naznačovat, že hostitelé skutečně očekávají alespoň nějaký hmatatelný posun, ne-li přímo průlom. „Výsledky dnešních jednání mohou otevřít cestu ke schůzce mezi prezidenty Putinem a Zelenským,“ prohlásil Erdoğan a dodal, že by v takovém případě Turecko bylo ochotno summit znepřátelených mužů uspořádat. A Rusko ještě přidalo další signál, že by se snad jednání mohla pohnout nadějným směrem: jeho ministerstvo obrany ohlásilo „radikální, několikanásobné omezení vojenské aktivity“ v okolí hlavního města Kyjeva a nedalekého, strategicky důležitého Černihivu.

Ukrajinci před jednáním zase projevili ochotu přistoupit na status neutrálního státu, což je vlastně splnění jednoho z ruských požadavků, které invazi předcházely: že se Ukrajina nikdy nesmí stát členem Severoatlantické aliance. Ruská strana toho chtěla ve skutečnosti více, před vpádem požadovala ještě ukrajinskou „demilitarizaci“, tedy prakticky odzbrojení Ukajiny tak, aby byla vydána na milost Kremlu, a její „denacifikaci“, což je putinovské synonymum pro svržení…