Měli bychom mít ctižádost být lepší
Tento týden odpovídá publicista a autor Pražských příběhů DAN HRUBÝ
1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Kočka. Lísá se, jen když od vás něco chce a potřebuje.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Nevím, jestli to lze označit za okamžik, ale rozhodně příchod na vysokou školu v roce 1988. Seznámil jsem se tu se skupinou lidí, kteří ze všech nejvíc ovlivnili můj život. Společně jsme prožívali listopad 1989, společně jsme založili čtrnáctideník Studentské listy a myslím, že dodneška sdílíme podobný pohled na svět – a politiku.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Třetí třída. Stojím před sálem napěchovaným odboráři a v pionýrském kroji (bez předpisových pionýrských kalhot, na to se tehdy zase tak nehledělo) recituji se spolužáky pásmo k výročí únorové revoluce. Dodnes si pamatuji začátek: „Když Klement Gottwald v beranici zvěstoval vítězství…“ Dál tam bylo něco jako „pohleď na vánici“ (rým k beranici) a že foukla na Václavské náměstí (rým k vítězství).
4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?
Když jsem během té recitace omdlel, asi kvůli nervům nebo proto, že jsem měl platfus, a na další odborovou schůzi mě už učitelka nevzala.
5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?
Jestli mohu brát něco jako životní štěstí nebo dar, tak je to fakt, že se pohybuji v natolik tolerantní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 33 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
