39A_nova_jaros
Ohrada zvaná obora. Kolem se našli otrávení ptáci. • Autor: Milan Jaroš

V obci Sedlice na Příbramsku je jako po vymření. Děti se učí v obývácích a lidé přivezení tu a tam linkovým autobusem z práce v okolních místech zaplují rovnou do domů. Když někdo přece jen v teplém, slunečném dni končícího února vyrazí ven s dětmi nebo se psem na procházku, nemíří do volné přírody hned za humny, jak bylo dosud obvyklé, ale kráčí po silnici na druhou stranu, směrem na vedlejší ves Vranovice. Jít k lesu je tu teď přísně zakázáno. Je to týden, co se obyvatelé Sedlice dozvěděli, že tu někdo po krajině za obcí rozházel prudký nervový jed, nebezpečný všemu živému.

„Upozorňuji na vážné smrtelné nebezpečí! V lese nad Belinou byl nalezen otrávený orel. Policie a správa CHKO ohlásily důvodné podezření na otravu karbofuranem, což je vysoce nebezpečný jed, který usmrtí i člověka. Mějte psy na vodítku a své děti pod dozorem. Pokud byste narazili na jakékoli mrtvé zvíře, nesahejte na něj, jed se vstřebá i kůží,“ přečetli si lidé na stránkách obce v pátek večer 19. února. A přes víkend se po policejní akci dozvěděli zprávu, která je v obavách utvrdila: smrtonosný jed byl položen v okolí jejich bydlišť ve velké náloži, neboť kromě orla tu policie našla další dvě desítky otrávených zvířat rozesetých v půlkruhu za obcí. Početně dosud největší český nález ptačích či zvířecích mrtvol po požití jedu na jednom místě je v šetření příbramské kriminálky a od ochranářů přírody už se místní dozvěděli, že nebezpečí v okolí pro zvířata i lidi může trvat další tři čtyři měsíce než zbytky jedu, které ještě nebyly nalezeny, spláchnou deště.

Reklama
Reklama

„K lesu nejdu, to se teď nesmí,“ říká mladá žena s dítětem za ruku u kapličky, „dítě neuhlídáte stoprocentně, co kdyby se toho omylem dotklo. To musel být naprostý šílenec, že nás tomuhle vystavil.“

Z pokládání jedu v přírodě se dosud nepodařilo v Česku žádného traviče usvědčit. V Sedlici to teď zkoušejí změnit.

Mučivá smrt

Třiadvacetiletá studentka designu na vysoké škole v Plzni Anna Petáková se „toho“ už dotkla. Měla štěstí. Žije a ani neleží v nemocnici, ale na terase domu na kraji Sedlice si na slunci brnká na kytaru, kolem ní skáčou dva psi. V předposlední únorový pátek šla se svou matkou na procházku se psy do brdského lesa kousek od domu a cestou si všimly velkého mrtvého ptáka. Okukovaly ho a jeho divnou polohu, poloroztažená křídla, velký žlutý zobák pokrytý pěnou ze slin a po chvíli identifikovaly v ležící mrtvole vzácného orla. Nafotily ho, vygooglovaly si telefon na ochránce přírody z nedalekých Votic Pavla Křížka, zavolaly mu a on pak nález nahlásil policii. Moment, který odstartoval současné vyšetřování a nálezy dalších mrtvých zvířat v okolí, v sobě skrýval i nebezpečí, jež si obě ženy uvědomily až zpětně.

Žena sáhla na mrtvého orla a policie se večer ujišťovala, zda jí nic není.

Tweetni to

„Dcera orla zvedla za křídlo, když jsme ho fotily, abychom tu fotku mohly ukázat ochranářům. To bylo štěstí, že jen za křídlo. Kdyby se ho dotkla jinde, kde byl potřísněný slinami, mohlo to dopadnout špatně,“ říká Patricie Petáková. „To nám nedošlo, že je to nebezpečné, až pan Křížek mi do telefonu řekl, že jestli je to otrava karbofuranem, jak to vypadá, jde v podstatě o život.“ V tom, že tu jde opravdu o vážnou věc, je utvrdil i večerní telefonát z rožmitálské policejní stanice. „Policisté se ujišťovali, že jsme s dcerou zdravotně v pořádku,“ říká Patricie Petáková.

Dceři Anně se nad rouškou usmívají oči, líčí, že jsou s maminkou „takové laické ochranářky“. Rozhlíží se po zahradě, kde jsou podél plotu nasazeny šípkové keře, aby v nich našli ptáci útočiště, a vzpomíná, jak se radovaly, když na obloze zahlédly párek kroužících majestátních orlů, který se tu občas objevoval – a z nichž už teď zbyl jen jeden. Všimla si, že o otravách orlů se občas píše v novinách a teď, po osobním setkání s otravou v lese, si klade otázku: „Když se to děje už dlouho a víme, co ten jed umí, jak to, že to ještě nezabilo nějakého člověka? To považuju za zázrak. A asi taky za otázku času.“

Co dokáže jed karbofuran, účinná látka insekticidu Furadan používaného v minulosti k hubení hmyzu a ochranu plodin před „škůdci“ v zemědělství, už si obě nastudovaly. A tak vědí, že „jejich“ orel zemřel zvláště mučivou smrtí. „Je to nervový jed, který působí tak, že otrávený živočich, zvíře i člověk postupně podle dávky rychle či pomalu ochrne a umírá za plného vědomí na ochrnutí dýchacích svalů. Takže se udusí za plného vědomí,“ píše ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek.

39B_foto archiv Patrice Petákové
Orel mořský u Sedlice na fotce nálezkyň. Pak zmizel.

Furadan používají zdejší traviči zvířat nejčastěji, i když je to už od roku 2008 zákonem zakázaný přípravek, který nejenže se nesmí používat, ale nikdo ho nesmí mít ani doma. Na zprávu o tom, jestli vzácný orel, krkavci, jestřábi, káně, straka a liška u Sedlice zahynuli po požití právě tohoto jedu, se teprve čeká, ale zkušení ochránci přírody o tom nepochybují: poloha ptáků, pěna u zobáku, zaťaté pařáty a známky smrti v křečích jsou pro otravu karbofuranem typické. A moc netápou ani v tom, proč a kdo rozsévá po krajině jed.

„Traviči, jak víme ze zkušenosti, se obvykle rekrutují ze skupin myslivců, nájemců honiteb, majitelů rybníků, holubářů, chovatelů drobného zvířectva. Jsou to skupiny, kterým vadí, že jim chodí jestřáb na slepice, vydra do rybníka na ryby, liška na bažanty, a chtějí tímto způsobem svůj majetek chránit,“ vypočítává Klára Hlubocká z České ornitologické společnosti, která cvičí psy na vyhledávání otrávených zvířat a kterou si policie pozvala na pomoc i do Sedlice. Ona a její pes pak v sobotu, den po nálezu orla, nachodili za Sedlicí dvacet kilometrů a vyhledali další mrtvá zvířata. Našli i návnady, jedem napuštěné maso, které si odvezli technici z příbramské kriminálky.

Myslivci traviče odsuzují, žádný skutečný myslivec by prý tohle neudělal.

Tweetni to

Žádný z podobných případů v Česku – a podle údajů ornitologů takhle zemřou stovky ptáků ročně – se dosud nepodařilo dovést k usvědčení a potrestání traviče. Počátkem března se má ve Strakonicích odehrát soudní líčení s rybníkářem, kterého státní zastupitelství obžalovalo kvůli trávení zvěře karbofuranem – údajně chtěl jedovatými návnadami pozabíjet vydry. Poslední známý případ z Benešovska skončil v roce 2019 tím, že obžalovaný, u něhož doma se našly nachystané napuštěné návnady, odešel od soudu s podmínkou za nedovolené držení zbraně, kterou u něj policisté našli při prohlídce jen náhodou. „Soud vyhodnotil, že návnady uložené na zahradě nemusí znamenat, že podobné otrávené návnady po okolí nakladl právě tento muž,“ popisuje Hlubocká.

Záhada zmizení

I když fotografování mrtvého orla mohlo Annu Petákovou ohrozit na životě, brzo vyšlo najevo, že fotky v mobilu budou pro vyšetřování velmi důležité. Orel totiž chvíli po oznámení zmizel. Když na popsané místo dorazil David Fischer v úřední roli strážce přírody, vyslaný sem CHKO, a v závěsu za ním i hlídka rožmitálské policie, ptáka nenašli. Patricie Petáková, která se mezitím odešla s dcerou umýt od stop jedu, se s nimi vrátila na místo znovu, ale v lese už se našly jen stopy po mrtvém orlovi, zbytky jeho slin. Záhada zmizelého ptáka, kterého někdo stihl během chvíle mezi nahlášením a příjezdem policie odnést, dosud není oficiálně vysvětlena, ale policisté podle informací z vyšetřování jednu teorii mají – že to mohl být pachatel nebo někdo, koho o to pachatel požádal.

default
Foto z dronu, uprostřed ohrada s farmou, tečky značí nalezené otrávené ptáky.

Policisté nechtějí k případu nic podrobnějšího sdělit, ale místní lidé, kteří sledovali jejich pohyb po obci, si všimli, že se policejní pozornost soustředila na jejich souseda, myslivce a chovatele lesní zvěře Pavla Šourka. Všechna mrtvá zvířata se našla v půlkruhu hned za vsí, kolem jeho „obory“, jak oplocené holině uprostřed pastvin místní říkají a kde Šourek „farmovým způsobem“ chová jeleny, srnce, daňky, divoká prasata, husy, králíky, bažanty a taky slepice a kohouta.

Pavel Šourek se také o nálezu otráveného orla dozvěděl od paní Petákové jako první – ještě před ochránci a policií. „Zavolala jsem mu úplně nejdřív, protože vím, že má tu oboru a stará se o zvířata, a myslela jsem, že se o to postará nebo mi poradí,“ vysvětluje paní Petáková. „Ale říkal, že nemá čas přijet, tak jsem to nahlásila ochráncům přírody a odešla. Teď už vím, že se má na místě u mrtvého zvířete počkat na policii, mrzí mě, že jsem to neudělala.“

Šourkovi volal i zmíněný ochránce Pavel Křížek, když přijal oznámení od paní Petákové – sdělila mu totiž i to, že už to řekla „místnímu myslivci, co má oboru“. „Tak jsem mu hned zavolal, abych ho upozornil, že je nebezpečné na orla sahat a že se s ním nemá hýbat, dokud nepřijede policie. Říkal, že tam zajde až ráno, bylo to divné, tak jsem chtěl vědět, kdo je myslivecký hospodář, ale řekl, že mu dochází signál, a zavěsil.“

Atmosféra v obci je týden po nálezu orla na bodu mrazu – lidé čin vraždy zvířat hromadně odsuzují. „Kdo tohle může proboha udělat,“ říká Žaneta Melucharová na zahradě svého domu, kolem ní běhají psi a děti. Lámala si hlavu, stejně jako další, co mohlo být motivem traviče, proč prudce jedovaté návnady nalíčil a na koho. „Nic mě nenapadá. Určitě nechtěl ublížit lidem, ale na koho mířil, na jaká zvířata a proč, to nevíme.“ Lidé upozorňují i na fakt, že navzdory tomu, že v podezření jsou často hospodáři a myslivci a chovatelé, jsou teď nejnaštvanější skupinou v Sedlici právě myslivci.

„To je pravda. Vrhá to totiž špatné světlo na ně jako celek, a tak to samozřejmě nenesou dobře,“ popisuje sedlický starosta Jiří Čech, který v sobotu po nálezu s příbramskou kriminálkou chodil po oboře pana Šourka. „Byl jsem osloven jako nezúčastněná osoba při prohlídce prostor. Pan Šourek je tam na žádost pustil dobrovolně,“ říká starosta. „Prohlíželi to tam a brali nějaké vzorky,“ dodává.

Starosta k náladě v obci podotýká, že „věci nemusí být tak, jak vypadají“, tedy že právě tento jeho soused a myslivec a majitel ohrady pro divokou zvěř může být naprosto nevinný. „Třeba naopak někomu vadil, a ten to nastražil tak, aby to padlo na něj,“ uvažuje starosta. „To se přece nedá vyloučit.“ Ochránci s ním souhlasí v jednom – nedá se vyloučit vlastně nic. Například ani to, že početnost zdejších krkavců slétajících se k oboře užírat krmení chovaným zvířatům mohla vadit nejen majiteli obory, ale i nájemcům z okolních honiteb, kteří se bojí o malé zajíce.

„Tohle by ale žádný skutečný myslivec nikdy neudělal,“ říká místostarosta Miroslav Synek, který je také členem místního mysliveckého spolku. „To je naprosto nemyslivecké chování. Vadí mi to, odsuzuju to, každý normální myslivec tohle odsuzuje.“ U ohrady pana Šourka překřtěné místními na oboru pak místostarosta ukazuje, co všechno se tu chová. Oplocený prostor s cedulemi „Vstup zakázán“ a „Střeženo kamerami“ je plný zvířat. Asi třicetihlavé stádo daňků tu jde pomalu prostředkem rozbahněného přehledného placu, kolem se pohybují srnci a srny, jeleni, prasata všeho druhu, kus dál jsou na malém rybníčku husy a v oplocené ohradě slepice. „Má tam toho moc, to bude tak sto kusů,“ krčí rameny místostarosta. „Ale tahle farma je vyňata z honitby, nespadá pod hospodaření mysliveckého svazu.“

39D_jaros
Zbytky zvířat z krmeliště už majitel farmy odklidil, zbyla jen kost v trávě. • Autor: Milan Jaroš

Na prostoru ohrady jsou postaveny tři posedy, z nichž se v lese po zvěři střílí, ale tady ve farmovém chovu by se z nich „lovit“ nemělo – zvířata nemají kam utéct. Další myslivci ze svazu popisují, že kolega Šourek už byl kárán na schůzi, že tu v obůrce má pohozené i zdechliny, zbytky mrtvých zvířat, to že se nesmí, protože podle veterinárního zákona se musí zahrabávat; ale dozvěděli se prý od něj, že na ty zbytky láká lišku, která se tam chytí do pasti.

Od Pavla Šourka se k otravě u jeho farmy moc dozvědět nedá. „Žádného orla jsem neviděl a neodnesl,“ říká na cestě u svého domu. „A opusťte soukromý pozemek. Tady za popelnicí už je cesta moje.“

Pokaždé jinak

Otravy v Sedlici těsně navazují na podobný případ o kus dál: na Klatovsku u obce Nový Bor počátkem února zemřeli na otravu čtyři orli. Místní ochranář zvěře, vedoucí záchranné stanice Karel Makoň, už popsal, že aktivita policie při „jeho“ případu se mu nezdála dostatečná. Proto když se dozvěděl o mrtvém orlovi u Sedlice, zavolal na policejní prezidium a řekl o tom Michalu Hermovi, jednomu z policistů, kteří mají environmentální problematiku v Česku speciálně na starost.

„Udělal jsem to proto, že jsem přesvědčen, jak ty případy roky sleduju, že jinak by to dopadalo zase jako obvykle,“ říká Makoň. „Přijede nějaká místní hlídka, která neví, o co jde, a vidí mrtvého ptáka, což jí nepřipadá důležité. Zapíše to a čeká na výsledky z laboratoře třeba čtrnáct dní, pak to jde do ztracena, to už se nic nenajde. Správně se při podezření na otravu má případu chopit kriminálka, přijet technik, okamžitě zajišťovat stopy. A to se neděje.“

Karel Makoň má za to, že kdyby neintervenoval „na prezidiu“, dopadlo by to u Sedlice podobně. Tohle jisté není, jisté ale je, že policista Herma skutečně zavolal kolegům do Příbrami a případ si tam převzala místní kriminálka. Detektiv z prezidia Herma pak do Sedlice osobně přijel a strávil tam s kolegy při zajišťování stop celou sobotu.

„Pro mě osobně je to první takový případ, u kterého jsem,“ říká strážce přírody David Fischer, vyčleněný k sedlickému případu jako úřední osoba za CHKO Brdy, „a chápu kolegy, kteří už zažili mnoho případů, kdy policie nejednala, jak má, že jsou skeptičtí. Ale to, co já tady vidím, je neuvěřitelně profesionální práce kriminálky.“

Kriminalisté z Příbrami si případ přebrali od rožmitálské služebny už v pátek, v sobotu přijelo – jak říkají místní – asi šest aut a policie tu běhala po okolí a zajišťovala stopy až do noci. „Vypadalo to tu, jako by někdo otrávil lidi,“ poznamenává senior u kapličky a David Fischer takovou poznámku bere jako důkaz dobrého vyšetřování. „Protože tady jde opravdu i o lidi. Je to jen otázka náhody, že jsme našli mrtvého ptáka, a ne mrtvé dítě,“ říká strážce.

Není tělo jako tělo

„Není pravda, že by v případě Sedlice převzala případ kriminální policie až poté, co jsem se o něm dozvěděl od ochránce zvířat a zavolal kolegům. Ti kluci tam perfektně fungovali, už když jsem jim zavolal,“ říká na policejním prezidiu „environmentální“ specialista Herma. V kanceláři vítá návštěvu i s druhým profesním kolegou Michalem Pleslem, s nímž školí policisty, jak takové případy vyšetřovat. K tomu, že se zatím nepodařilo usvědčit žádného traviče, říkají oba shodně, že to není tak lehké, jak se může zdát. „Slýcháme, že je to přece jedno, jestli najdeme zavražděného člověka nebo ptáka, tělo jako tělo, tak ať to vyšetřujeme stejně jako u lidí. Jenže člověk, ten má obvykle nějaký mobil, má rodinu a blízké, dá se zjistit, kde se pohyboval a s kým měl jaké vztahy,“ popisuje policista Plesl. „Tohle u orla opravdu odpadá.“

Kriminalisté z Příbrami do tiskové zprávy napsali, že u Sedlice vyšetřují trestné činy týrání zvířat, pytláctví, neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a nedovolené nakládání s jedy. Obecné ohrožení – tedy obava, kterou projevili i sami policisté, když zjišťovali, zda je nálezkyně ptáka zdravotně v pořádku – mezi činy není. Policejní mluvčí z Příbrami v odpovědi na otázku proč, když celá Sedlice ví, že teď nesmějí jejich děti do lesa, píše, že nebylo zjištěno naplnění „všech znaků skutkové podstaty“. „Vzniklá situace by svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení musela být rovna nebezpečí požáru, povodně, výbuchu atd., muselo by bezprostředně nejméně sedmi osobám hrozit nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Tedy například pokud by jed byl aplikován do potravin nebo zdroje pitné vody,“ píše mluvčí. To, zda jsou traviči rozhazující jed po krajině pro policii tedy pouze ohrožením zvířat, nikoli lidí, se podle odpovědi posuzuje „případ od případu“. „V tomto případě se ohrožením zdraví osob rovněž zabýváme,“ píše policie. „Jsme na počátku prověřování a právní kvalifikace se může ještě měnit.“

 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte