Společně s kolegy ze Sociologického ústavu AV ČR od loňského roku zjišťujete, jak bydlí a jaké mají o bydlení představy mladí lidé narození v letech 1985–2000 – tedy tzv. mileniálové – žijící v Praze, Pardubicích, Brně a Olomouci, ve městech, kde ceny bydlení nejvíc rostou. Jak na svou bytovou situaci nahlíží tato generace?

Proti svému bydlení, které je většinou v soukromém nájmu, v dané životní fázi asi v zásadě nic nemají, respektive si na něj nestěžují. Jiné to je s jejich představami o trvalém bydlení, kde by se rádi usadili. Stávající bydlení často vnímají jako přechodné a zpravidla směřují do vlastního. Hodně jich touží po rodinném domě, stejně jako jejich rodiče. Dosažení tohoto cíle ovšem mnoho z nich vidí jako obtížné. A pak je tu skupina starších dospělých od sedmadvaceti výš a třicátníků: ti už se své představy snaží naplnit a reálně narážejí na problém dostupnosti vlastnického bydlení a nerovnosti přístupu k bydlení. Mluví o nich a zmiňují, že by měl být stát v tomto směru aktivnější.

Jak se jejich zkušenost liší od generace jejich rodičů?

Většinou zmiňovali, že se tolik nebojí stěhovat, jsou flexibilnější, ale to neznamená, že by netoužili po vlastním bydlení. Nicméně vnímají vlastní bydlení méně jako „hrad“, ve kterém člověk musí prožít celý život. Druhý hlavní rozdíl je, že na rozdíl od generace rodičů chtějí žít více ve větších městech nebo jejich zázemí, ale to může být dáno tím, že…