Svět se z různých zemí jeví velmi různě. Španělé, a španělská levice obzvlášť, například těžko chápou vášnivé reakce východoevropských států na Rusko. Josep Borrell, viceprezident Evropské komise a šéf evropské diplomacie, je v tomto ohledu zjevně typickým politikem své země. Jeho únorová skandální cesta do Moskvy, po níž čelil výzvám Východoevropanů k rezignaci, toho ale o unijní zahraniční politice prozradila mnohem více.
Borrellova pouť do Ruska byla vlastně naprosto zbytečná. Odehrávala se krátce poté, co Putinův režim odsoudil do vězení svého nejznámějšího kritika Alexeje Navalného, kterého se předtím neúspěšně pokusil zavraždit. Šéf evropské diplomacie mohl svou návštěvu jednoduše zrušit, k čemuž ho část jeho kolegů z členských zemí ostatně vyzývala. Borrellova absence by stěží Kremlem nějak otřásla, signalizovala by však alespoň patřičné rozhořčení, když už se Evropa není v Navalného případě schopna dohodnout na tvrdším postupu, třeba v podobě vystupňovaných sankcí.
Jenže veterán španělské socialistické politiky viděl situaci jinak. Jako účel návštěvy uvedl „potřebu zbavit vzájemné vztahy (s Ruskem) negativní rétoriky“. Tento vágní záměr ho nakonec přivedl do vrcholně trapné situace, kdy ho na moskevské tiskovce výsměšně ponižoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a Rusové přímo během jeho pobytu vypověděli tři unijní diplomaty s obviněním, že pomáhají protiputinovským demonstrantům.
Putin na saních
Rusko je z pohledu Španělska spíše exotickou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
