Šestou Radovanem Charvátem do češtiny přeloženou knihou německého spisovatele Winfrieda Georga Sebalda (1944–2001) je posmrtně uspořádaný soubor próz a esejů Campo Santo. Připomeňme: Sebald-prozaik nalezl pro to, co chtěl vyjádřit, jedinečný hlas v podobě stylu rozostřujícího realitu a fikci. Dokumentaristicky věcný, ale současně velmi osobně laděný melancholický tón vyprávění doplňují reprodukce dokumentů nebo fotografie míst a lidí; z celku vzniká dojem věrné rekonstrukce. Autor této glosy se však sám přesvědčil o Sebaldových jemných fabulujících posunech, když pražskou Malou Stranou šel ve stopách jeho knihy Austerlitz a pídil se po uvedených reáliích.
Svazek Campo Santo je otevřen čtyřmi fragmenty z autorovy nedokončené knihy o Korsice, v nichž typicky sebaldovsky prostupují historicky a výkladově zacílené pasáže partiemi, v nichž pisatel přibližuje své vjemy, přičemž například titulní text je tvořen jediným dvanáctistránkovým odstavcem o korsické kultuře mrtvých. Hlavní část knihy však tvoří eseje rozkročené dobou vzniku od sedmdesátých let až do přelomu století a obrácené především k literatuře a jejím přesahům. Texty, které si všímají děl i osobnosti Franze Kafky či Vladimira Nabokova, se neokázale soustředí jen na určitý dílčí aspekt, ale je z nich patrná brilantní orientace v tématu. Nejcennější, či lépe nejnaléhavější se mi ovšem jeví eseje o německy psané poválečné literatuře reprezentované zde jmény Hans Erick Nossack, Alexander…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
