Opusťme pro jednou tradici, tento týden se nebudeme zabývat přímo Spojenými státy, byť je předmět našeho zájmu z Washingtonu rozhodně „na dohled“ (a blíž než leckteré zákoutí samotných USA). Když ostatně bratři Castrové v čele vousaté revoluční party přebírali před více než šedesáti lety na Kubě moc, měl tenhle mafiánskou diktaturou ovládaný ostrov pověst „nočního podniku Ameriky“, značnou měrou právem. Washington se od té doby s nepřátelským režimem v těsném sousedství Floridy tak či onak potýká v podstatě nepřetržitě, kubánská krize uvrhla vládu Johna Kennedyho na samotný okraj jaderné války, Američané řeší opakovaně migrační vlny i voličský potenciál svérázné komunity kubánských emigrantů na Floridě, kde se leckdy rozhodují prezidentské volby.
Mezinárodní politiku ale hoďme tentokrát za hlavu. Na Kubě minulý týden povstala úplně jiná parta, bez plnovousů, zato s vymazlenými raperskými bicepsy, bez střelných zbraní, ale zase s pořádně ostrým jazykem, a ten se starým revolucionářům a jejich následovníkům / komunistickým aparátčíkům otevřeně vysmívá. „Vy patříte do roku 1959, my do roku 2020,“ rapují chlapíci z uměleckého hnutí Movimiento San Isidro. „Je to už šedesát let a domino se kácí.“
Tedy trochu se kácí, Kuba zažila nejrozsáhlejší protirežimní protesty, jaké kdo pamatuje. V jejich čele dnes nestojí politické figury, ale prostě nas… ehm, rozzlobení mladí lidé, kteří mají po krk „revoluce“. „Nechceme lži, nechceme žádné ideologie,“ pálí ze sebe odvážné mládí a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
