52_snyder01_jaros
Timothy Snyder • Autor: Milan Jaroš

Zkoumání holokaustu, hladomoru na Ukrajině a vraždění v Evropě z vás udělalo známého historika. V posledních letech se ale vyjadřujete stále častěji k aktuálním otázkám. Znamená to, že současnost pro vás začíná být zajímavější než minulost?

Ne, neřekl bych, že mě aktuální dění zajímá víc. Raději bych trávil čas a zabýval se minulostí, je to mnohem příjemnější činnost, protože tam mám víc času na to přemýšlet nad věcmi z více úhlů. V posledních letech jsem ale zkrátka cítil, že se musím věnovat i přítomnosti, konkrétně vývoji v Americe po zvolení minulého prezidenta Donalda Trumpa nebo dění na Ukrajině. Není to nutně, že bych tolik chtěl, ale cítil jsem povinnost. Myslím, že moje výhoda spočívá v tom, že mohu do debaty vnášet argumenty vycházející z historie. Historie nemůže samozřejmě vysvětlit všechno, ale je to velmi dobré místo, kde začít.

Musel jste změnit způsob své práce, způsob přemýšlení, když jste se začal vyjadřovat víc k aktuálním věcem? Jako historik holokaustu jste se věnoval tématu, na kterém panuje velmi široká shoda, že šlo o extrémně zvrácenou věc. V případě současné americké politiky ale žádná shoda nepanuje.

Zajímavé. Když si vezmeme příklad holokaustu, tak i zde existují určité neshody a rozdíly v přístupech. V Německu vám všichni řeknou, že holokaust byla hrozná věc, ale to, jak o holokaustu mluví, s důrazem na tábory, jim zároveň dovoluje zapomínat na to, že i mimo tábory se na holokaustu podílely desítky tisíc Němců. Chci tím říci, že i v případě holokaustu existují neshody, které mají morální charakter. V případě USA mě pořád fascinuje, jak moc prostoru dáváme historickým argumentům. Stále opakujeme, jak mladá a nová země jsme, což je vtipné, protože Spojené státy vznikly jako samostatný státní útvar v roce 1776. Je to až trochu trapné, když jste opravdu staří, neměli byste opakovat, že nejste. Máme tendence pořád říkat, že je všechno nové a na minulosti nezáleží, a to může být nebezpečné. Vezměme si například otázku otroctví, kde vám stejně jako v případě holokaustu většina lidí řekne, že to byla špatná věc. Ale otázka, jak otroctví zasahuje ještě do dnešní politiky, je již velmi kontroverzní. Já jako historik mohu do debaty vnášet historické argumenty a nenechat lidi vyklouznout a tvrdit, že můžeme udělat tlustou čáru a nechat věci spát a začít nanovo. To se stále snažím dělat.

Nechci jásat, že budoucnost bude skvělá, ale chci pomáhat najít argumenty, které nás k lepší budoucnosti dovedou.

Tweetni to

Jak jako historik přemýšlíte o události jako covid, která v našich očích vypadá tak „nově“ a bezprecedentně?

Nemoc jako tato je pro mě součástí historie. Jak země zvládne pandemii, souvisí s jejím zdravotním systémem, což je věc historického vývoje. A riziko nakažení a vyléčení zase závisí na společenské třídě nebo etnické skupině. Fakt, že v USA umírali lidé černé pleti na koronavirus třikrát častěji než běloši, nijak nesouvisí s virem samotným. Souvisí s tím, že mají dlouhodobě hůře dosažitelnou zdravotní péči a to má svoje kořeny v historii. Jedna věc mně ale na celé pandemii přijde unikátní, a sice jak snadno lidstvo zapomíná, že už si něčím podobným prošlo. Pamatujeme si první světovou válku, každé dítě se o ní učí. Ale nejspíš se neučíme o epidemii španělské chřipky, která následovala poté. Pandemie nejsou zapamatovatelné události. Tady je rozdíl mezi pamětí a historií. Historie by měla být o všem, co se stalo, a proto je to náročná práce, kdy často bojujete proti paměti. A otázka je, co se v paměti stane s covidem. Vaši otázku bych tedy přeformuloval tak, že uvidíme za dvacet let. Teď se covid zdá být tak unikátní a nezapomenutelná součást našich životů, máme to v našich denících, je z nás covidová generace. Ale kdo ví, jak se k němu budeme vracet za dvacet let.

Proč pandemie tak snadno zapomínáme?

Lidé si více pomatují to, co mohou nějak pochopit. První nebo druhá světová válka mnohým nemusela dávat jako celek smysl, ale šlo o ní uvažovat tak, že to, co se děje, dává smysl kvůli obraně vaší země. V pandemii lze těžko něco takového najít, hůře se racionalizuje, a proto dříve či později uniká z naší mysli. Možná že i proto se jí pak více bojíme, když udeří, přijde nám jako úplné novum.

1_obalka_R26_27
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R26_27
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 51 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte