Chudí lidé se chovají nerozumně. Dělají špatná rozhodnutí, která jim škodí a kvůli kterým zůstávají chudí. Netýká se to jen peněz, půjček a dluhů. Chudí jsou i horší pracovníci, horší pacienti, ale také horší partneři a horší rodiče. Taková jsou tvrdá data z celého světa. „Proč se nezamyslí a nekoupí si rýži a čerstvou zeleninu? Je to mnohem zdravější a stojí to stejně. Copak by si nenašli půlhodinu na přípravu,“ kroutí hlavou jejich blahobytnější soused, zatímco připravuje právě takovou večeři. A má rovněž pravdu: chudí lidé jedí víc polotovarů, a jsou proto obéznější.

Z pohledu lidí, kteří jsou alespoň o trochu bohatší, je tohle všechno nepochopitelné – a pro mnohé i trochu odpudivé. Jsou tedy chudší prostě „špatní lidé“ a nedá se s tím nic dělat? Nebo nejsou horší než ostatní, ale mají špatné návyky, kterých se budou dlouho zbavovat s nezaručeným výsledkem? Izraelsko-americký badatel Eldar Shafir nabízí třetí pohled. Dokládá, že chudé lidi ke špatným rozhodnutím nenutí jejich „zkaženost“ ani kultura jejich života, ale sama jejich situace. A pokud by jen nakrátko zmizel nedostatek, zmizela by řada špatných rozhodnutí, která jsou základem bludného kruhu.

Shafir je psycholog, ale ve svých pracích se často dotýká behaviorální ekonomie, která se vyrovnává se zásadním problémem oboru. Ekonomie dlouho pracovala s matematickými modely a teoriemi, jež se tvářily takřka stejně objektivně jako přírodní vědy. Jenže jak se čím dál víc ukazuje, tyhle modely v reálném světě…