Koncem listopadu jsme všichni v Louisianě zajásali a oslavili konec hurikánové sezony. Letos nám přírodní živly komplikovaly život rekordně často. Americké Národní hurikánové centrum zaznamenalo v roce 2020 devětadvacet pojmenovaných bouří. Nestačila ani latinská abeceda a muselo se sáhnout po jménech z řecké abecedy – poslední letošní bouře se tak jmenovaly Alpha, Gamma, Delta, Epsilon, Zeta, Eta, Theta a Iota. Doposud byl „nejhurikánovějším rokem“ rok 2005, kdy napočítali dvacet osm bouří.
Není divu, že hurikány jsou tady součástí učiva na základních školách už od raného věku. Je to něco, s čím se děti musí naučit žít, pokud se rozhodnou ve státě Louisiana zůstat. Vždyť svůj první hurikán zažila má starší dcera Ela jako šestitýdenní miminko. Týden jsme tehdy byli mimo domov, protože tak dlouho nešla elektřina a v srpnových vedrech se nedalo spát bez klimatizace.
V hodinách social studies, což je obdoba prvouky, děti ve třetí třídě celý letošní podzim studovaly téma hurikány. Učily se o tom, jak vznikají a jaký můžou mít dopad. Pak průběžně probíraly jednotlivé ničivé bouře, mimo jiné hurikán Katrina z roku 2005, který si dodnes pamatuje celý svět, ale také další silné bouře z historie, jejichž jména Evropanům už nic neřeknou, ale které jsou stále v paměti prarodičů Elinčiných spolužáků.
Od začátku školního roku máme taky pravidelně jednou měsíčně takzvaný třídní projekt. Ela vyráběla z plastové dýně svou oblíbenou knižní postavu nebo na praktické vyzkoušení měření…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
