15A_jaros Autor: Milan Jaroš

Pandemie nás vystavuje mnoha zkouškám. Zažívají je jednotlivci, rodiny, podnikatelé, společnost i stát. Jak byste popsala, čím si teď vlastně procházíme? Jakou lekci dostáváme?

Především chci říct, že to je lekce, která ještě trvá. A že dostáváme množství podnětů, které ještě zpracováváme. Až pandemie skončí, což, doufám, nastane zanedlouho, snad dokážeme využít všechny zkušenosti, kterým nás nynější situace učí. A ta situace je výjimečná, protože všichni čelíme novému a neobvyklému pocitu ohrožení – ohrožení zdraví, života. Už na jaře, když to bylo úplně nové, jsme tu míru nebezpečí neuměli dobře uchopit a odhadnout. Mnoho lidí čelí pocitům nejistoty, ekonomické a sociální nestability, strachu z ohrožení života. To jsou nové mezní situace, které lidé v takové míře předtím nezažívali. A nevidí tomu navíc konec.

Téměř všechny vlády čelí absolutně novým výzvám, jak řešit pandemii a vše s tím související. Na to nikdo neměl manuál, vlastně všichni jsou v tomto smyslu „prvolezci“. Učí se to zvládat nejlépe, jak to jde. To, co já vnímám na Slovensku, je, že naše společnost je velmi fragmentovaná. V jistém ohledu to připomíná situaci z již vzpomínané doby socialismu nebo období mečiarismu, případně čas po vraždě Jána a Martiny. Je tu znovu silně polarizovaná společnost, jen dnes nemám pocit, že se to odehrává na dvou pólech. To rozdělování společnosti, a i jistá atomizace, je na mnoha úrovních.

Jakou v tom vidíte svoji roli, právě když je ta společnost takhle fragmentovaná?

Musím být strážcem ústavnosti v situaci, která je křehká z hlediska demokracie a dodržování demokratických standardů. Zároveň si myslím, že moje role je pokoušet se společnost v jistém smyslu spojovat, snažit se situaci spíš uklidnit a možná dávat jistou vizi. Tato situace jednou pomine, jako všechno, čeho jsme svědky kolem nás, takže chci být i trošku nositelkou naděje a být sjednocujícím prvkem. To jsou jen náznaky toho, o čem uvažuji, jak se snažím postupovat a konat.

Křehkost systému, o které mluvíte, je velké téma. Snadno se může stát, že v touze po ochraně zdraví ztratíme část své svobody. Moc má dojem, že situace ji ospravedlňuje k čemukoli, co uzná za dobré. Kde vy vidíte rizika pro demokracii v době pandemie?

Myslím, že doba, kterou zažíváme, je zajímavým hledáním rovnováhy mezi tím, že máme na jedné straně jisté demokratické standardy včetně ústavou garantovaných práv a svobod, které přinesl listopad 1989, a na druhé straně je tu legitimní požadavek na omezení určitých práv a svobod ve prospěch velmi významné a relevantní hodnoty, jako je ochrana životů a zdraví. Je nutné hledat nový balanc a ten hledají i tradiční demokracie, nejen Česko či Slovensko. Otázkou potom ale je, jaké nástroje k tomu jednotlivé vlády volí. Podle mě, pokud zasahujeme do práv jednotlivců, je důležité se pohybovat v mezích ústavy a v mezích zákonů, to znamená, že je třeba dbát na dočasnost, myslet na proporcionalitu a kontrolovatelnost institutů, které zavádíme. S tím vším velmi úzce souvisí i způsob, jak se to politickým lídrům daří komunikovat. Aby si lidé uvědomovali, že ono dočasné omezení svobod neznamená totalitu, neznamená nesvobodu, ale má přinést jenom nevyhnutelnou dočasnou limitaci svobod ve prospěch jiné důležité hodnoty. A tam je velký prostor na komunikační chyby, nebo na komunikační zvládnutí.

A jak myslíte, že se to zatím zvládá?

Pokud jde o komunikování krize, měli bychom postupovat i podle principů krizové komunikace, a myslím si, že tady jsou značné rezervy. Součástí toho je práce s fakty, opravdu vědeckými fakty, součástí je i práce s emocemi, nepřeceňovat ani nepodceňovat je, součástí je i forma a dávkování informací, velká míra otevřenosti. A všechny tyto principy krizové komunikace mají sloužit k jednomu – a to je budování důvěry mezi námi vykonavateli moci, lidmi, kteří jsme ve službě, a původci moci čili občany. Jen tak je možné dosáhnout vysoké míry akceptovatelnosti v tak křehkých tématech, jako je omezení práv a svobod.

Když jste mluvila o rozdělení společnosti, jde ji nějak spojit? Řeší se to i bez ohledu na pandemii. Je to problém Česka, Británie, teď se to připomnělo ve volbách v USA.

Já se nechci vzdát naděje, že tu snahu o sbližování polarit máme každý den podstupovat. Je to velký úkol pro všechny země. Bohužel polarizaci cíleně posilují konspirační média a dezinformace, protože jsou založené na manipulaci a vyhrocování sporů prostřednictvím emocí. A to, co je úkolem lídrů, je neustálá snaha pokoušet se sbližovat ony polarity, i když je to pochopitelně těžké a je třeba zachovat diverzitu názorů.

I_obalka_R47
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R47
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 40 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Erik Tabery

šéfredaktor

erik_novy
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2098

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte