73_jeden-den

S rodiči sdílíme pramálo společných zájmů. Bez okolků bych uměla vyjmenovat dva. Ping-pong – asijský národní sport – a houbaření! Konečně projev dokonalé integrace mých vietnamských rodičů, kteří přijeli do Česka v devadesátkách.

Jakmile končí léto a předpověď počasí hlásí první deště, dme se v nás touha vzít košík a co každou volnou chvíli bychom pelášili do lesů. Když to čas či jiné okolnosti neumožňují, moji rodiče ani já neváháme vyhlásit směnný obchod, v jejich případě to jsou houby za lahváče. Místní štamgasti jsou nadšení a my doma sdílíme radost násobně větší – košík hub představuje nejen smaženici, ale i smažené řízky a zásoby na zimu a jaro. To je víc než pár piv!

Reklama
Reklama

Přestože všelijaké zdroje tvrdí, že houbám svědčí košík proutěný, my zkoušíme i košík nákupní. Díky večerce s potravinami máme nákupních košíků habaděj. Těm, kterým téměř odzvonilo, kupříkladu se jim ulomilo jedno ucho, našel táta nový smysl života – máme svoleno chodit s takovými košíky na houby, ty nové patří totiž do večerky.

„Pojedeme na houby!“ jásá naše maminka, která dalšího rána do košíku balí svačinku, pořádné cukry, zřejmě na povzbuzení – co kdybychom náhodou žádné houby nenašli. Přikazuje mi, abych si vzala i rukavice. Rukavice! Hahá. Ťukala bych si na čelo, nebýt té úcty ke starším.

„Špína z hub jde špatně dolů,“ vysvětluje maminka a táta ji v tom samozřejmě podporuje.

„Nene, nechci rukavice,“ zlehka odporuju.

„Odkdy se na houby nosí rukavice!“ okřikne je brácha, zatímco já v hlavě říkám „covid“.

„Vždyť jako malí jsme rukavice na houby nenosili přece!“ připomínám tátovi.

Uzavíráme tuto kapitolu tím, že si rukavice strkám do batůžku.

Vyrážíme na houby, strategicky vybíráme místo, kde neparkují žádná auta, a když přece jen nějaké auto v kýženém místě zahlédneme, radí táta bráchovi coby řidiči, aby popojel o sto metrů dál.

Konečně jsme zaparkovali, vzhůru do lesa!

Maminka odpozorovala, že když se najde houba, máme se sehnout a prohledat nejbližší okolí. Začala chodit na houby teprve nedávno, rozumějte letos začátkem sezony, ale jako správná starostlivá žena se ujišťuje, že tuto praktiku známe taky.

Naši rodiče sbírají jen hřiby, ty známé jedlé druhy. Cokoli žluté je pro ně jedovaté k smrti – klouzky, lišky mají na stejné hromádce s muchomůrkami. I krásným bedlám, které jsou voňavé a skvělé na kmíně, se vyhýbají obloukem. Letos jsme se rozhodli, že je naučíme sbírat klouzky. Pár sehnutí, pomalé vysvětlování, detailní zkoumání a lekce na celý život byla předaná. Odvezli jsme si jich nakonec plné košíky!

V kuchyni se maminka chystá na přípravu houbové smaženice.

„Bude smáža!“ raduju se a ptám se ze zvědavosti na výrobní postup.

„Osmahnu cibulku, zasypu houbami, pak dám rybí omáčku, pepř, a když to bude třeba, tak i trošku soli, podusím a nakonec vajíčka,“ ani jednou maminka nezaváhá, já ovšem mám lehké obavy. Smaženici s rybí omáčkou jsem přece jen dlouho neměla, byla ale znamenitá!

Podzim pro nás představuje jedinečnou příležitost, jak ukázat rodičům, že vedle práce existuje také odpočinek. Toužíte-li se s Vietnamci spřátelit, zkuste jim ukázat les a houbaření, zamilují si to. Naši rodiče potřebují poznat odpočinek a odpočívat jako sůl. Přidejte se k nám! Vezměte košík a pojďte na houby, dokud je sezona!

Autorka se pohybuje v IT a má ráda český jazyk.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte