Nejsou šílené, jsou šťastné
Fanouškovství patří k populární hudbě odjakživa, přesto se pozornosti dočkalo teprve nedávno
Když jedné noci roku 2013 dorazila na pohotovost dětského oddělení nemocnice v Dallasu šestnáctiletá dívka, byl to případ, s jakým se doktor J Mack Slaughter ještě nesetkal. A nejen on. Na koncertě populární čtveřice One Direction jí zkolabovala plíce, přesto dál nadšeně ječela a zpívala společně s devatenácti tisíci dalšími fanoušky. „Hodnoty kyslíku byly v pořádku, nevypadala vážně nemocná. Ale dýchala velmi rychle, takže jsme pochopili, že se něco děje,“ popsal Slaughter v rozhovoru pro BBC o čtyři roky později, když ojedinělý případ publikoval v odborném medicínském časopise a vzbudil tím i zájem mainstreamových médií.
Během vyšetření Slaughter objevil trhlinu v plíci, jíž unikal vzduch do okolních částí těla. K podobnému poškození může dojít třeba při astmatickém záchvatu, při potápění nebo během letu ve stíhačce vlivem rychlé změny tlaku vzduchu. Že by si ho ale někdo přivodil zpěvem nebo křikem, je velká rarita. Dívka zůstala v nemocnici přes noc – a jelikož se její stav nikterak nehoršil a rána se mohla zahojit sama, odešla druhý den domů.
Fanouškovství je neovladatelná vášeň. Může se jevit až jako šílenství, které nutí mládež – v drtivé většině dívky – podstupovat neuvěřitelné situace a nehledět na důsledky, ovšem k populární hudbě patří už od jejího vzniku. Nedávno se do tohoto málo probádaného světa vydala britská novinářka Hannah Ewens a výsledkem se stala kniha Fangirls. V ní popsala nejen historii, ale sama se během brzkých ranních hodin vydávala…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
