Kotlík nad praskajícím ohništěm příjemně bublá, postarší muž míchá hrstku rýže a bylin. Spolu s početnou farmářskou rodinou sedím za hliněným domkem v přístřešku využívaném jako kuchyně. Svítání odhaluje pohled na širokou africkou pláň.
Iduya je izolovanou vesničkou ležící na západě téměř šedesátimilionové Tanzanie, tvoří ji jen několik desítek usedlostí. Okolní vesnice vládní úřady nedávno připojily k elektrické síti, Iduyu však dráty s vedením prozatím minuly. Zdejší domácnosti přes určitý majetkový pokrok stále žijí podobným způsobem jako před sto lety. Po ranním jídle všichni berou do ruky motyky a vyrážejí na rýžová pole, kde během období dešťů každým dnem pracují až do západu slunce. Vzhledem k nedostupnosti elektřiny tu primitivní zemědělství v kombinaci s drobným prodejem zůstává jediným možným způsobem obživy. Bohatství je závislé na srážkách, které určují velikost úrody. Odříznutá vesnice nemá šanci těžit z výhod moderního světa, což lidé nemohou vlastními silami změnit.
Výrazně jinak však vypadá procházka asi deset kilometrů vzdálenou vesnicí Mahango, která přitom ještě nedávno vypadala úplně stejně jako Iduya. Z reproduktorů do celé ulice vyhrávají nejnovější africké hity. Muž nabízí sladké limonády z chladicího boxu. Na rohu prodává mladík vouchery místních mobilních operátorů. Nedávno zavedená elektřina tady pomáhá rozběhnout nové druhy obživy navázané na vnější svět. Náhlý přístup k oceánu nových informací místním rozšířil rozhled a možnost srovnání s okolním světem zvyšuje touhu po další změně.
Připojení této vsi k elektrické síti je součástí ambiciózního projektu úplné elektrifikace Tanzanie, kterou před volbami v roce 2015 slíbila vládnoucí socialistická strana CCM. V subsaharské Africe má dnes podle dat Světové banky přístup k elektřině asi třicet procent venkovských domácností, v nejméně rozvinutých zemích je však toto číslo poloviční. Tanzanie má být podle plánů vládní strany, která má na kontě několik velikášských pokusů o skokovou modernizaci venkova, první plně elektrifikovanou zemí subsaharské Afriky.
Pokrok je však pomalý: v Mahangu zatím díky elektřině změnilo živobytí pouze několik jedinců, každodenní život uvnitř domácností zůstal téměř nepoznamenán. Část rodin si pořídila rádio a žárovku, ti nejmovitější pak starší televize. Slaboproudé připojení by stěží zvládlo náročnější spotřebiče, které jsou navíc farmářům finančně nedostupné. Výraznější pokrok brzdí také další faktory, zejména dopravní izolace: polní cesta vedoucí od hlavní silnice se během období dešťů rozbahní a neumožní přivézt cokoli, co se nevejde na kolo či motorku.
O pouhých přibližně osm kilometrů dál se ale naskýtá pohled na to, jak se díky elektrifikaci Mahango nejspíše během příští jedné či dvou dekád změní. Mswiswi je pulzující osada s přibližně tisícovkou obyvatel, několika bary, z nichž se neustále nese hlasitá hudba a výkřiky. Odevšad se line vůně opékané kukuřice, brambor a masa. Kalužemi rychle projíždějí četné motorky, v osvětlené dílně se svařuje, úzké uličky, rozbíhající se od hlavní třídy, jsou plné prodejců ovoce a různých drobností. „Pamatuji si, když se tady rozléhala jen savana. Několik domů v pustině,“ kroutí nad tempem změn hlavou šedesátiletý Joseph, který zde vyrůstal. „Mswiswi rostlo rychleji než ostatní vesnice už od sedmdesátých let, kdy sem zavedli silnici, změny ve všech sférách se ale nejvíce zrychlily s elektrifikací v devadesátých letech.“
Ta odstartovala ekonomickou transformaci. Většina lidí dnes podniká ve službách. Nacházejí se tady obchody s náročnějším zbožím, jako jsou mobilní telefony, nebo autodílny. Koluje zde více peněz a nejbohatší z místních lze zařadit do pozvolna se objevující střední třídy. Modernizace však přinesla i některé zcela nové problémy: zvýšená mobilita například způsobuje odchod lidí do měst, kde rostou neutěšené slumy.
Přestože jsou tři popisované osady navzájem vzdálené jen deset kilometrů, jejich životní styl i úroveň se výrazně liší a různá dostupnost elektřiny je zásadní příčinou těchto rozdílů. Je ale pravděpodobné, že Iduya, Mahango – a tisíce dalších podobných afrických vesnic – budou Mswiswi pozvolna následovat. Nedostatek kapitálu, vzdělání, a zejména dopravní izolace mohou tempo pokroku ještě dlouho brzdit, dovedení elektřiny ale donedávna izolovaná místa planety před našima očima nenávratně mění.
Autor je dobrovolník neziskové organizace, která pomáhá místní komunitě.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
