Jistotou je jen útěk. Čína přijala kontroverzní bezpečnostní zákon pro Hongkong
 
Hong Kong Joshua Wong Attends Rally After Release From Prison
Narušitel stability. (Nejznámější hongkongský aktivista Joshua Wong, červen 2019) • Autor: NurPhoto via Getty Images

Stálý výbor, který je vrcholným orgánem čínského parlamentu, a čínský prezident Si Ťin-pching schválili kontroverzní bezpečnostní zákon pro Hongkong. Norma začne platiti ještě v úterý, uvedla hongkongská správkyně Carrie Lam. Rozhodnutí Pekingu ostře kritizovali představitelé řady států i institucí včetně Evropské unie a Severoatlantické aliance, podle kterých zákon omezí autonomii města pod čínskou správou. Při této příležitosti odemykáme následující text, který popisuje důsledky očekávaného přijetí normy. Pokud podobné články oceňujete, chcete je číst pravidelně a zároveň nás v této době podpořit, staňte se předplatitelem Respektu:

 

Reklama
Reklama

Otec Wong Yik Moa před 50 lety utekl před kulturní revolucí z Číny do Hongkongu, který byl tehdy britskou kolonií. „Přeplaval tam v noci a riskoval při tom život. V těch vodách bývají medúzy a žraloci, čínští vojáci stříleli na hladinu, když si všimli nelegálních utečenců,“ vypráví Wong Yik Mo v telefonickém rozhovoru. Hongkong vybudovaly generace lidí, kteří tak jako jeho otec různými cestami z pevniny utekli. Dali mu – ve spojení s britskou správou – jeho zvláštní, od jiných čínských velkoměst odlišnou DNA.

Pětatřicetiletý Wong Yik Mo strávil dětství na Tchaj-wanu, kam se jeho rodiče v polovině osmdesátých let přestěhovali, ale později se do rodné mrakodrapové metropole vrátil za studiem. Dnes patří k významným aktivistům zdejšího protestního hnutí, a to v rámci strany Demosisto, jejíž členy komunistická čínská moc považuje za radikály. Na lidi, jako je on, míří nový zákon o národní bezpečnosti, jehož vznik minulý čtvrtek schválil čínský parlament většinou 2878 hlasů ku jednomu.

„Když jsem o přípravě toho zákona před týdnem poprvé oficiálně slyšel, tak jsem brečel,“ říká během čtvrtečního rozhovoru Wong Yik Mo. Jeho úkolem v protestním hnutí bylo shánění podpory v zahraničí, během jedné ze svých cest po Evropě proto vloni na podzim navštívil i konferenci pořádanou Knihovnou Václava Havla v Praze. Momentálně je u rodiny na Tchaj-wanu a do Hongkongu se chce brzy vrátit, ale ví, že takřka s jistotou bude muset nakonec odejít do exilu. „Samozřejmě jsem znal historii exilových komunit, Tibeťanů, Židů. Rozumem jsem jejich příběh chápal, ale až teď začínám v srdci cítit, co takový odchod znamená. Vždyť je to můj domov,“ říká Wong a na chvíli se na druhém konci linky odmlčí.

Zbořená zeď

Nový zákon o národní bezpečnosti má za cíl zakázat a trestat snahy o „odštěpení, podvracení státní moci, teroristické aktivity a o vměšování zahraničních mocností“ v dosud do značné míry autonomním Hongkongu. Pekingská vláda získá pravomoc přímo zasáhnout a potlačit aktivity, které z jejího pohledu narušují politický řád. Čínské státní složky, například tajná policie, budou smět na území Hongkongu oficiálně zřídit své pobočky a postupovat proti údajným „narušitelům stability“.

Zákon vznikne v příštích týdnech a jeho detaily budou důležité – prozradí například více o konkrétních pravomocích čínské tajné služby v Hongkongu. Jean-Pierre Cabestan, specialista na výzkum čínské politiky, očekává, že zákon nejprve povede k omezení či rozpuštění organizací, které prosazují velkou míru sebeurčení. Jedním z terčů podle něj bude Demosisto, kde vedle zmíněného Wong Yik Moa působí i mezinárodně asi nejznámější hongkongský aktivista Joshua Wong. „A je otázkou, jaká bude v Hongkongu budoucnost zahraničních nevládních organizací, jako je Amnesty International,“ dodává Cabestan působící na Hong Kong Baptist University. V telefonickém rozhovoru ale i tento renomovaný expert velmi často používá výrazy jako „uvidíme“, „mohu se mýlit“ nebo „to nelze předpovědět“.

Čtěte také: Už dnes se Evropa bojí Čínu kritizovat. Myslíte, že zítra to bude jednodušší?

Při vší nejistotě je však jedna věc poměrně jasná: dochází právě k největšímu porušení tzv. základního zákona, kterým se správa Hongkongu řídí od předání z rukou koloniální Velké Británie zpět pod svrchovanost Číny v roce 1997. Podle znění této miniústavy měl dříve či později podobný zákon o národní bezpečnosti vzniknout (jeden takový pokus po masových protestech počátkem tisíciletí zkrachoval), měla jej ale schválit jedině Legislativní rada Hongkongu – nikoli parlament v Číně.

„Je to jako použití jaderné bomby. Peking použil ultimátní sílu, aby v Hongkongu prosadil svou vůli. Zcela mimo a nad hongkongskými ústavními, politickými, právními strukturami,“ napsal ve svém pravidelném newsletteru Antony Dapiran, právník, jenž v Hongkongu dlouhodobě žije a napsal knihu o proměnách tamních protestních hnutí. Podle jeho názoru se právě zbořila zeď oddělující čínský a hongkongský právní systém. Stalo se tedy mnohem více, než kdyby byl schválen tzv. extradiční zákon, který loni na jaře vyvolal mnoho měsíců trvající protesty.

Extradiční zákon byl pod tlakem milionových demonstrací a čím dál násilnějších střetů studentů s tvrdou policií stažen. A prodemokratické strany na podzim s jasnou převahou 57 procent zvítězily ve volbách do rad městských čtvrtí, jediném plně demokratickém hlasování v metropoli. Nyní ale čínský režim dává jasný signál, že „pánem“ ve městě je on a žádné kompromisy a ústupky nebudou.

Perfektní načasování

Čínská vláda nejedná spontánně. Musela si být dobře vědoma toho, že bezpečnostní zákon povede k ostré mezinárodní kritice a zřejmě vyvolá i další vlnu protestů v Hongkongu. Kontrola nad vzpurným městem byla ale zjevně z pohledu režimu důležitější než mezinárodní veřejné mínění a případné hospodářské škody v Hongkongu. Vládci zřejmě dospěli k názoru, že reakce zbytku světa, a tedy cena za porušení politického tabu bude snesitelná.

„Načasování je z pohledu čínské vlády perfektní. Pozornost Západu míří kvůli pandemii jinam a v Hongkongu kvůli epidemii pořád platí zákaz shromažďování,“ říká Jean-Pierre Cabestan, jenž v Hongkongu dlouhodobě působí. „Navíc na podzim dojde k volbám do hongkongské Legislativní rady a Peking se obává posílení prodemokratických stran a oslabení svého tábora. Chtěl předem utužit kontrolu.“

Cabestan připomíná dvě důležitá jmenování, jež počátkem roku naznačila tón režimní politiky. Šéfem oficiálního zastoupení Číny v Hongkongu, které bývalo počátkem tisíciletí skoro neviditelné a v posledních letech jeho moc prudce stoupla, i šéfem úřadu spravujícího hongkongské záležitosti v Pekingu se stali dva velmi zkušení komunističtí funkcionáři, považovaní například deníkem The Wall Street Journal za názorové „jestřáby“ a blízké spolupracovníky prezidenta Si Ťin-pchinga.

48_graf

Pro pochopení tohoto trendu je podle Cabestana podstatné, že čínské vládce momentálně charakterizují dvě na první pohled rozporné vlastnosti: vysoké mocenské a nacionalistické ambice, které hrozí přerůst v přecenění vlastních sil, a až paranoidní strach ze ztráty kontroly nad zemí. „Opravdu si myslí, že Hongkong je hrozbou pro stabilitu čínského režimu. Působí zde nevládní organizace, nezávislé strany, ale také náboženské organizace, které mají své sítě i jinde v Číně,“ vysvětluje francouzský výzkumník.

Čína však podle jeho názoru nechce z Hongkongu udělat další obyčejné, průměrné čínské město. „To není v zájmu režimu. Potřebují udržet jistou bariéru mezi pevninskou Čínou a Hongkongem,“ je přesvědčen Cabestan. Sídlí tu tisíce firem, jež investují v Číně, a zdejší burza je branou zahraničního kapitálu. Vláda práva je přitom to, na co západní investoři při svém usazení v Hongkongu spoléhají a co je pro ně zásadní. I když nyní dále ubude svobod, bude podle Cabestana pořád možné mluvit o „jedné zemi, dvou systémech“ – Hongkong bude mít svobodnější internet a širší práva než zbytek Číny, zůstanou zde nezávislé komerční soudy i volnost pro kapitál.

Právě ubezpečování o tom, že se pro běžné obyvatele a pro podnikatelskou komunitu nic nemění, je teď častým obsahem projevů čínských politiků i propekingských sil v Hongkongu. Cabestan si myslí, že Čína v tomto snažení uspěje. „Většina firem zůstane. Budou mít pocit, že je nové zpřísnění tolik neomezuje, a klíčová pro ně bude blízkost čínskému trhu, kde vydělávají,“ předvídá – ale jako tolikrát během rozhovoru opatrně dodává: „Uvidíme“.

Čekání na svět

Wong Yik Mo se však svých cílů rozhodně vzdát nechce. Považuje poslední roky vlastně za sérii ztrát: sice vznikl generační protestní étos a podařilo se zabránit plánům propekingských autorit, které zvlášť okatě nahlodávaly autonomii města. Ale velký cíl – přímá volba vedení Hongkongu – je v nedohlednu a čínský vliv setrvale roste. A to nejen v politice. Bohatí Číňané kupují v Hongkongu nemovitosti a jejich příchod tlačí vzhůru již tak vysoké ceny bydlení. Čínský kapitál vstupuje také do médií a podle kritiků ovlivňuje zpravodajství. Mnohé čtvrti Hongkongu k nelibosti domorodců změnily ráz, místní obchody byly nahrazeny podniky zaměřenými na čínské návštěvníky.

„Není nutné se zbavit Číny a mít nezávislost – chceme se ale zbavit kontroly z Číny. Chceme sami rozhodovat o svých životech,“ vysvětluje Wong Yik Mo. Méně jednoznačná je ovšem jeho odpověď na další postup: „Nemyslím, že bude letos tolik demonstrací jako vloni.“ Spousta protestujících byla zatčena či zraněna, jiní opustili Hongkong, další se obávají stále tvrdšího postupu policie, který se projevil i v minulém týdnu, kdy zásah protesty zastavil v zárodku. „O dalším postupu probíhá debata,“ říká Wong.

Pokračovat prý bude kampaň tzv. žluté ekonomiky. Demonstranti na digitálních mapách označují obchody různými barvami podle politických názorů jejich majitelů. A následně příznivce nabádají k nakupování u „žlutých“ živnostníků, kteří podpořili demonstrace, a v bojkotu „modrých“, kteří projevili sympatie k policii, a zvláště „červených“, již mají vazby na čínskou komunistickou stranu.

„Bez solidarity, podpory ze zahraničí však nemáme šanci,“ říká Wong Yik Mo. „A naší výhodou je také fakt, že Hongkong coby finanční metropole je pro Čínu životně důležitý. Když shoříme my, tak shoří i Čína,“ věří, že právě ekonomický nátlak může komunistickou mocností pohnout. Čas ale v tomto směru hraje proti Hongkongu. Čína buduje vlastní finanční centra, která mají význam svobodného města a jeho burzy v dlouhodobém horizontu snížit.

Na tahu je teď tedy západní svět, na jehož podporu hongkongské demokratické síly spoléhají. Z Evropy zatím – tak jako během loňských demonstrací – přicházejí velmi mírné reakce. Angela Merkel uvedla, že má na dění v Hongkongu jiný názor než vladaři v Pekingu, ale klíčový je pro ni dialog s Čínou. Jedním z hlavních momentů začínajícího německého předsednictví EU se má stát summit mezi EU a Čínou v Lipsku a podepsání investiční dohody.

Mnohem razantnější slova se ozývají z druhé strany Tichého oceánu. „Žádný rozumný člověk dnes nemůže vzhledem k faktům na místě říct, že si Hongkong udržuje vysoký stupeň autonomie,“ řekl minulou středu americký ministr zahraniční Mike Pompeo. Hongkong má až dosud s USA zvláštní vztahy – metropole se například netýkají tarify, které Donald Trump proti Číně zavedl v rámci obchodní války –, podmíněné právě udržením autonomie. Americký prezident v ostrém odvetném opatření v pátek nařídil “začátek procesu” ukončení všech těchto privilegií. Trump se navíc rozhodl uvalit cílené sankce na některé čínské a hongkongské činitele, zastavit vydávání víz čínským studentům s vazbami na armádu a odejít z podle jeho názoru příliš pročínské Světové zdravotnické organizace.

V prezidentově prohlášení chyběly důležité konkrétní informace o tom, jak přesně - například v jakém časovém horizontu - bude rušení zvláštních vztahů s Hongkongem probíhat. Až na jejich základě bude možné odhadovat další vývoj. Hongkong se každopádně stává ohniskem počínající studené války Spojených států s Čínou, která bude jedním z hlavních témat letošní americké volební kampaně.

Bojovníkům za svobodu v Hongkongu se tak zatím s jistotou rýsuje jen jedna pomoc – a to pomoc v útěku. Prezidentka Tchaj-wanu chystá program, který lidem ohroženým novým čínským zákonem nabídne nový domov a perspektivu. Velká Británie pak slíbila poskytnout občanství třem milionům obyvatel své bývalé kolonie.

Rozhovor s Wong Yik Moem čtěte na webu www.respekt.cz.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1378

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte