Po uvolnění karanténních omezení to bylo po parcích vůbec první místo, kam okamžitě houfně zamířili Pražané vyhladovělí po sociálních kontaktech. Náplavka na Rašínově nábřeží je v posledních letech v kurzu, když je aspoň trochu pěkně, atraktivním místem s výhledem na Pražský hrad se prakticky kvůli davu naslouchajícímu šplouchání Vltavy a přeřvávajícím se hudebním produkcím nedá projít. Přes týden tu funguje spousta plovoucích barů nesoucích na trupech názvy výrobců lehkého i tvrdého alkoholu, o víkendech je doplňuje populární farmářské tržiště. A taky se tu stále drží metr nad vodou pár kulturních ostrůvků, díky nimž se celá náplavka původně probudila ke svému novému životu.
Dekády přehlíženou nábřežní komunikaci v délce necelého kilometru mezi Palackého a železničním mostem začali před deseti lety místní i turisté znovu objevovat i díky (A)void Gallery. Ta své sídlo nejdřív našla v jednom z opuštěných skladů pro lodní náklady v opěrné nábřežní zdi. Tady probíhaly první vernisáže, literární večírky, koncerty a tancovačky. Klasický gastro byznys si pro sebe náplavku zabral až později, když v rostoucích počtech návštěvníků toužících po alternativní zábavě přímo v centru města s unikátně „periferní“ atmosférou vycítil komerční potenciál.
Kamenná (A)void Gallery záhy expandovala přímo na Vltavu. Její provozovatel, spolek Dvojka sobě, si pronajal vysloužilý parník Dr. Edvard Beneš (Vltavu brázdil pod různými jmény coby pýcha prvorepublikového lodního stavitelství v letech…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
