Na světě neexistuje hezčí sport, než je basketbal. Ano, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat… Pokud o tomto sportu zde píšu poprvé, není to dané malým zájmem, ale tím, že nebyla moc příležitost. Tedy pokud mluvíme o mužském basketbalu, české hráčky jsou konzistentně výborné a jejich hru je radost sledovat.
To, co nyní předvedli čeští basketbalisté na mistrovství světa v Číně, ale překračuje jeden dílčí sportovní zážitek. Už fakt, že se dostali po desítkách let na turnaj, kde se utkávají nejlepší týmy planety, byl malý zázrak. Když se pak zranil před šampionátem jeden z klíčových hráčů Jan Veselý, zdálo se, že účast bude jen formalita.
Ale od prvního zápasu turnaje, kdy jsme navíc hned narazili na silné Američany, bylo patrné, že se tu rodí mimořádná sportovní událost. Čechům těsně unikla možnost hrát o medaile, ale fakt, že žádný kov nezískali, je naprosto nepodstatný. Ukázali vše, co chce fandící divák vidět: bojovnost, talent, radost ze hry, slušnost, týmového ducha, emoce, vyčerpanost… Čeští hráči netěžili ze štěstí, oni prostě hráli výborný, útočný basket a nebrali ohled na to, jací světoznámí střelci proti nim stojí.
Náš tým rozhodně nepřijel jen na čumendu.
Velké ocenění si zaslouží trenér Ronen Ginzburg, který hráče nejen takticky perfektně připravoval. Po celý turnaj mu nezmizel z tváře jemný úsměv, hráče motivoval energií, nikoli řevem či emocemi. Působil…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
