Překotná digitalizace všeho svádí člověka k povzdechům, že svět už není, co býval. Ani stárnoucí autor tohoto sloupku není vůči takovým nářkům imunní, obzvlášť pokud mu připomenou něco z vlastního dětství. Třeba ty blažené chvíle, kdy zakládal nové a nové sbírky poštovních známek, obalů od žvýkaček, céček (narození po roce 1985 ať nahlédnou do Wikipedie) nebo vstupenek na heavymetalové koncerty.
A přesně na tuhle strunu zahrál počátkem dubna americký herec a producent Peter Funt ve svém pozoruhodném textu s všeříkajícím názvem Kdo bude sbírat e-maily?. Připomíná v něm, že digitalizace nahradila spoustu oněch půvabných drobností, které se daly vášnivě hromadit, digitálními soubory dat, s nimiž sběratelství ztrácí část svého půvabu. Trochu jsme si nad tím textem poplakali a rozhodli se památce klasického sběratelství věnovat malou psychologickou sondu.
Borůvky pro samici
Tak jako mnoho jiných oblastí lidské psychiky, i tuhle na počátku interpretačně definoval velikán oboru Sigmund Freud. Sběratelská vášeň se podle něj vytváří v raném dětství při nácviku toalety. Batole si tehdy poprvé naplno uvědomí, že se žuchnutím stolice do nočníku část jeho samého nenávratně odchází, a zaplaví jej úzkost. Sbírání známek nebo brouků, jemuž se pak po zbytek života bude věnovat, je podle zakladatele psychoanalýzy realizací nevědomé touhy nabýt znovu vlády nad existencí a vzít si od světa zpět to, co bylo neuváženě vydáno.
Klasický záchodový výklad…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
