Pastevec a ochránce básníků
Literární historik a spisovatel Jaroslav Med nebyl katedrový učenec
Vrací se mi jeden životní obraz Jaroslava Meda, který zemřel v rodném Havlíčkově Brodě na Popeleční středu ve věku nedožitých 86 let. Po válce je v tomto městě obnoven skautský oddíl a on se jako třináctiletý stává jeho členem se jménem Minehaha. Jako zjevení se u klubovny jednoho červnového dopoledne zjeví velbloudice. Skauti ji chrání před opilými ruskými vojáky a nakonec se domluví, že ji dovedou do pražské zoo. Část cesty vyprovází dvouhrbý koráb také Minehahu. V Čáslavi ho předávají další skautské skupině, ve které se vyskytoval stejně starý kluk jménem Miloš Forman. Minehaha, pozoruje důstojně kráčející velbloudici po poválečné české silnici, zatoužil stát se pastevcem velbloudů, což se mu nesplnilo.
Nebyl ale katedrovým učencem. Měl za sebou pestrý život, bohaté předválečné a válečné dětství na Vysočině, sportovní průpravu, později léta učil na učňovských školách. Lákání do komunistické strany odmítal a za své soudy ručil životními postoji. Dovedl se ostře vymezit proti exhibicionistické těkavosti v umění a inflaci slova. A ve svých posledních textech zůstal nesmiřitelným odpůrcem relativizující postmodernity, v níž viděl prostředek znicotnění a odcizení člověka svému vnitřnímu poslání. Byl to Vysočiňák jadrný, vypravěč burleskní, pedagog inspirující. Medák, ctihodný kmet, stařec jurodivej; tak jsme mu přátelsky říkali. Žádný odtažitý či duchamorný vykladač dějin literatury, ale sugestivní zasvětitel.
Jiný svět
Zásadním a klíčovým se pro Meda stalo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.