Z Afghánistánu existuje jediná cesta

Donald Trump kandidoval jako někdo, kdo se snaží vyvést Ameriku z konfliktů Blízkého východu. Zároveň se ale prezentoval jako drsný chlapík a jeho prvním instinktem ve funkci bylo předvést svou sílu v amerických válečných zónách – posílit jednotky, zavést agresivnější pravidla boje, shodit větší bomby. „Ti vrazi musí vědět, že se nikde neschovají,“ vysvětloval, když ohlašoval posílení jednotek v Afghánistánu.

Nyní se ovšem dozvídáme, že Trumpova vláda usiluje o dohodu s Tálibánem. Ať je taková cesta jakkoli křivolaká, vláda kráčí správným směrem. Udržet směr však bude krajně obtížné.

Válka v Afghánistánu začala v roce 2001 a již nyní se jedná o nejdelší konflikt amerických dějin. Naše působení nelze vůbec srovnat s americkou vojenskou přítomností v Německu, Japonsku nebo Jižní Koreji. Trvalé základny v těchto zemích byly myšleny jako pojistka proti vnější agresi (třeba ze strany Severní Koreje). V Afghánistánu je Amerika součástí vojenské operace s cílem zabránit svržení vlády v Kábulu místními povstalci. Situace se spíše podobá snaze neokoloniální mocnosti podpořit spřátelenou místní frakci.

Právě z tohoto důvodu hledala Bushova i Obamova vláda způsob, jak z Afghánistánu odejít. Obě ale zjistily, že ohlásit vítězství a zmizet není vůbec jednoduché. Zaprvé, nešlo přehlédnout, že Tálibán neodvratně postupoval přímo úměrně stahování amerických vojsk a vrhal tak demokraticky zvolenou kábulskou vládu spřátelenou s USA do smrtelného nebezpečí. Zadruhé, kdykoli se Amerika…