Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Výběr z webu

Pravidelný výběr ze světových médií na Respekt.cz

10_menu_profimedia
Autor: All Canada Photos, Profimedia

Novozélanďané prodávají Číňanům čistý vzduch v lahvích

Říkají si sběrači vzduchu a v úsporném reklamním šotu vypadají jako milí strýčkové z venkova, kteří to myslí dobře. Ve stříbrné dodávce brázdí horskou krajinu na Novém Zélandu, pak u jezera vytáhnou žluté bomby a začnou se sklizní toho, co je nic nestojí, ale v zamořených čínských městech by za to dali (a dají) jmění. Přesněji 35 novozélandských dolarů (650 korun) – což je cena, kterou si Phillip Duval, Xu Yang a Gerry Walmisley účtují za osm litrů svěžího novozélandského vzduchu.

Balení v natlakovaných pikslách prodávají pod značkou Breathe Ezy do Číny a do Hongkongu. A i když to na první poslech zní jako bláznivý vtip, Novozélanďané na něm postavili fungující ziskový byznys. Smog v čínských metropolích je tak závažný problém, že 150 doušků svěžího vzduchu může být pro někoho čas od času „stejné povzbuzení jako šálek silné dobré kávy“, řekl aspoň Duval hongkongskému deníku South China Morning Post.

Reklama
Reklama

Vzduch se inhaluje přes dýchací masku a přes tři filtry – nejde prý tedy o podfuk ani o prázdný pocit, kdy vám pod rukama jen něco zasyčí a „skutek utek“. Stejně tak platí, že sběr vzduchu není úplně bez nákladů. Základní surovina je sice zadarmo, ale nasbírat ji, vymyslet funkční balení a prodejní strategii, to představovalo a představuje podle Duvala regulérní starosti, se kterými bylo třeba se vypořádat.

I ze zasmogované Prahy vypadá Duvalův produkt spíš jako hloupý vtip. Anebo jako memento, co všechno je dnes na světě možné. „Když nemají kam utéct, co jiného jim zbývá? Prostě jsou rádi za nějaký způsob, jak aspoň na chvíli uniknout každodenní frustraci,“ říká k motivaci čínských zákazníků Gao Hongzhi, expert na marketing z novozélandské Victoria University.

„Lidé se mě ptají, proč by někdo kupoval vzduch. Vždyť je zadarmo. Jdete ven a nadýcháte se. Jenže v praxi to prostě takhle všude na světě nefunguje,“ podotýká sběrač Duval.

Roboti překonali další metu: blafují

V Pittsburghu se konal duel Brains vs. AI, ve kterém se čtyři profesionální hráči pokeru utkali s novým softwarem Libratus. A stalo se to, k čemu se schylovalo hned od začátku – lidé prohráli na celé čáře. Během 20 dnů sehráli s počítačem 120 tisíc partií a dohromady přišli o 1,76 milionu dolarů. Zatímco v šachách nebo v go už počítače dokázaly proti nejlepším hráčům vyhrát, v pokeru zatím lidé odolávali. Fanoušci i vědci tak považují turnaj za velký průlom.

Poker je totiž tzv. hra s neúplnými informacemi, kdy nestačí spočítat, co máte před sebou na stole. Do úvahy je potřeba vzít i to, co druhá strana skrývá a jak se zachová. Jinými slovy je třeba umět blafovat, což je umění, které dosud od počítačů nikdo příliš neočekával. Pokud si jej osvojí, pak se jednoho dne může stát, že za vás (nebo proti vám) nastoupí v každodenních životních situacích například jako vyjednavači při koupi ojetého auta. Blafovací robot by se mohl hodit i jako poradce v politice nebo při sjednávání kontraktů.

V turnaji hrál každý ze čtyř hráčů sám za sebe, počítač s nimi bojoval simultánně jeden na jednoho 11 hodin denně. Hrál se klasický Texas hold‘em, kdy každý z hráčů dostane na začátku do ruky dvě karty a kombinuje je s pěti kartami, které se postupně odkrývají na stole. Cílem je poskládat ze sedmi karet co nejlepší ruku. Pravidla byla domluvena tak, aby se eliminoval faktor štěstí. Stejné karty, se kterými hrál jednou počítač, pak proti němu dostal v jiné hře jiný ze čtyř hráčů. Všichni čtyři hráči skončili na konci v minusu, v průměru v každé hře prohráli 14,72 dolaru.

„Neříkali jsme počítači, jak hrát. Jen jsme mu vysvětlili pravidla a nechali ho, ať se to naučí sám,“ řekl k turnaji jeden z tvůrců softwaru, Noam Brown z týmu profesora Tuomase Sandholma z americké Carnegie Mellon University. Stejný tým už zkoušel štěstí proti živým lidem předloni a tehdy jejich program neuspěl. I proto byly vypsány sázky proti programu v kurzu 1 : 4, což se ukázalo jako velký přehmat.

Komentátoři vysvětlovali úspěšnost počítače mimo jiné tím, že neváhá hodně riskovat, i když v banku právě není moc peněz, což je u lidí trochu proti psychice – a že právě toto byla jedna z věcí, kterou počítač vypozoroval a upravil podle ní svoji strategii.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte