Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial, Redakce

Prezidentské číslo aneb Fáze mazání na chleba

Coby státník je Miloš Zeman mimo hru. Ostatní nás mohou ještě přesvědčit

Autor: Milan Jaroš
Autor: Milan Jaroš
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Už za měsíc budeme v prvním kole vybírat hlavu státu. Proto jsme se rozhodli připravit toto speciální prezidentské číslo, kde věnujeme velký prostor jednotlivým kandidátům a samotné volbě.

Kampaň se nyní dostala do fáze tzv. mazání na chleba. To je snad nejčastější fráze, kterou stoupenci svého kandidáta označují ostatní adepty. Nálepku „Toho si Zeman namaže na chleba“ už dostali prakticky všichni. Pomalu se tak vytrácí úvaha – stejně jako před minulou volbou – jestli kandidát něco smysluplného nabízí a zda má šanci zaujmout i váhající voliče. Zemana není třeba se bát, že na tom není dobře, vyhodnotil i on sám, když se rozhodl vyhnout debatám s ostatními kandidáty.

Ale abychom tu nezabředli do zbytečného taktizování, které je úkolem někoho jiného, obraťme pozornost i k tomu, jaké máme mít nároky na adepty hlásící se do úřadu. Jeden z největších myslitelů 20. století Karl Jaspers v knize Atomová bomba a budoucnost lidstva (loni vydala Academia) mimo jiné píše:

„Politici vitální síly získávají a uskutečňují svoji moc snad díky neslýchaně obratné odvaze. V každém okamžiku působí jako duchapřítomní tygři, bez zábran jako sebekázeň podmíněná cílem moci o sobě. Lid je pro ně masou, kterou manipulují, aby byla poslušná, pracovala a zůstávala v klidu. Naproti tomu státník je v dějinné situaci veden mravně-politickými idejemi. Jeho skutečnost přesvědčuje lid a vtiskuje se mu. Neumožňuje napodobování, ale následování.

Pouzí politici si užívají moc, mají slast z její viditelnosti, zřejmě i bez jakékoli potuchy si vystačí se zdánlivou velikostí okamžité moci, která se hlasitě projevuje. Naproti tomu státník chce moc, která mu umožní splnění jeho vznešeného úkolu. (…) Státník zakouší vysoké mocenské postavení ne jako nárok na druhé, nýbrž na sebe sama. (…) Je to nárok odpovědnosti, kterou, ačkoli se zdá být nad lidské síly, musí  člověk unést. Státník nemá nad sebou žádnou instanci, na niž by se mohl odvolat, žádnou instanci na světě.“

Z tohoto úhlu pohledu je Miloš Zeman mimo hru. Ostatní nás mohou ještě přesvědčit.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 50/2017 pod titulkem Prezidentské číslo