Klikatá silnice vinoucí se pustou krajinou Českého Švýcarska se postupně mění v úzkou asfaltku a ještě dále v travnatou luční cestu směřující k lesu. Na konci louky stojí starý osamělý vysoký dům obehnaný dřevěným plotem, který jako by vypadl z turistického katalogu. Jeho majitelé – manželský pár ve středním věku a dospělá dcera – sedí na zahradě přede dveřmi a popíjejí čaj. Svoji chalupu milují a v létě sem jezdí z města odpočívat každý víkend. Stejně jako miliony jiných obyvatel Česka, pro něž je chataření a chalupaření národním sportem.
Téhle rodině ale jedna věc už dlouho kazí radost. Chalupa sice leží v jednom z nejkrásnějších koutů země, osamělé stavení však často navštěvují zloději. Něco podobného někdy zažila většina chalupářů, případ této rodiny je nicméně mimořádný – chalupu a přilehlou stodolu jim od roku 1989 zloději vykradli více než třicetkrát. „Tohle vám tu krásu otráví,“ kroutí hlavou úřednice z Mostu, jejíž otec chalupu původně po sudetských Němcích koupil ještě za komunismu. Historky, které spolu s manželem a dcerou Ladislavou o svém neúnavném boji s neznámými vetřelci vyprávějí, jsou plné humoru a absurdity, ale i bezmoci a vzteku.
Drsný vzkaz
První a vůbec největší vloupačka se v chalupě odehrála na začátku devadesátých let, kdy po velké prezidentské amnestii v kraji řádily zlodějské bandy. Rodina tehdy v chalupě shromažďovala starožitný nábytek a hudební nástroje pamatující Rakousko-Uhersko. Na jaře 1994 však zjistila, že přes zimu všechno…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
