Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost Rozhovor

Byla to kulturně-záchovná činnost

Díky literární historičce Marii Jiráskové si konečně můžeme přečíst legendární články Mileny Jesenské

Marie Jirásková, literární historička
Marie Jirásková • Autor: Michaela Danelová

Nakladatelství Torst nyní vydalo pod názvem Křižovatky vámi editovaný, devítisetstránkový výbor z díla Mileny Jesenské.O naší nejvýznamnější novinářce 20. století se tu kvůli nacistům a později komunistům nesmělo dekády mluvit a spousta textů se ke čtenářům dostává vůbec poprvé od jejich publikování za první a druhé republiky.

Ano, většina z nich.

Které vás během bezmála čtyřicetiletého průzkumu nejvíc překvapily?

Překvapilo mě, jak ostré postřehy měla v recenzích. Jednou jsem její okopírovanou recenzi knížky sovětského spisovatele Alexandra Nevěrova Taškent, chlebové město z roku 1925 dala přečíst profesorovi ruské literatury žijícímu ve Spojených státech Jiřímu Gibianovi a on byl také konsternován. Recenzí nenapsala moc, ale jsou tam.

Proč jich nenapsala víc?

Ona by byla ráda, ale na to tehdy byli jiní. Jesenská samozřejmě netoužila být celý život autorkou ženských rubrik, kde začínala. Módní referentku dělala dlouho, ale s žádným velkým nadšením. Jenže ženská novinářka byla tenkrát odsouzená buď k psaní o módě a domácnosti, nebo k překladům. Přesto začala psát reportáže z Vídně, když tam ve dvacátých letech žila s Ernstem Pollakem, a později i povídky a pohádky pro děti a dospělé. Ta žánrová rozrůzněnost mě hodně překvapila.

47_obalka
Milena Jesenská: Křižovatky

Když si člověk čte Křižovatky, všechny texty spojuje pronikavost jejích postřehů. Bylo právě tohle tím, co tehdy dominantně mužský svět v redakcích časopisů a novin přesvědčilo, že Jesenská nemusí psát jen o módě?

Kromě přesnosti postřehů měla velký pozorovací talent a obrovský smysl pro detail. Velice přesné a pěkné jsou už její fejetony z Vídně, které jsme bohužel nepublikovali všechny, protože by se do knížky nevešly. A pak zejména její reportáže ze Sudet z konce třicátých let psané pro Přítomnost, které Petr Pithart na česko-německé konferenci před třemi lety dal právem na rovinu k textům Ferdinanda Peroutky.

Musela tu zůstat

O Peroutkovi Jesenská v roce 1933 do Tvorby napsala, že se jeho kritika komunismu neobejde bez „laciných vtipečků“. Přesto v jeho Přítomnosti v letech 1937–1939 pracovala a po jeho zatčení nacisty týdeník vedla. Svědčí to spíš o Peroutkově velkorysosti, nebo o jejím výjimečném intelektu, který byl pro šéfredaktora důležitější než osobní spory?

Já myslím, že to svědčí o obojím. Peroutka jí šéfoval už ve dvacátých letech v Tribuně, znali se celou meziválečnou dobu a on musel poznat, co v ní jako v autorce je. I když si potom na čas přestali vyhovovat, protože Milena se stala nepřehlédnutelnou součástí levicové avantgardy, ke které měl Peroutka opravdu dost negativní vztah.

V souvislosti s nekonečnou debatou o Peroutkových textech po Mnichovu se nelze nezeptat, jestli se atmosféra druhé republiky nějak projevila na textech Mileny Jesenské.

Peroutka nacistický režim samozřejmě nenáviděl, ale snažil se být po Mnichovu střídmý a věcný. To Milena nikdy nedovedla, v článcích byla osobně angažovaná. Takže příliš neprojevila.

O 15. březnu 1939, kdy k nám vstoupili okupanti, napsala, že „nikdy neslyšela tolik lidí mlčet“. Nepřemýšlela, že bude raději mlčet i ona a přestane už předtím v nesvobodných podmínkách veřejně publikovat?

Toho nebyla schopna. Doktorka práv Rokyta Illnerová, která s Milenou pracovala v Národních listech a po jejím zatčení nacisty se starala o její dceru Honzu, mi v osmdesátých letech říkala, že v těch dnech se Jesenská neudržela doma: pořád byla venku a pozorovala situaci. Honzu nechala doma, nechala jí jídlo nebo jí dala peníze, aby se někam došla najíst, a sama byla pořád mezi lidmi. Kdežto Peroutka odjel na venkov, aby si ty vzrušené situace raději promýšlel v klidu.

I_obalka_R10
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R10
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 43 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jan H. Vitvar

redaktor, Kultura

Jan H. Vitvar
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 1582
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte