K tomu, abych byl prezidentem, bych musel přežít volební kampaň, což bych po zkušenosti s první přímou volbou plnou nepotrestaných lží a podpásovek nezvládl. Jako virtuální prezident bych si vytyčil dva hlavní úkoly. Zaprvé bych usiloval o zajištění mezinárodní bezpečnosti Česka obnovením zpřetrhaných kontaktů s prezidenty, kancléři a premiéry významných zemí Evropské unie a NATO. Současné úvahy o opuštění EU a NATO považuji za národní sebevraždu a nevyhnutelnou ztrátu naší tolik zdůrazňované suverenity. Stali bychom se pamlskem pro ruského medvěda, který má stále apetit, a k tomu pátou kolonou vlastizrádců připravenou kdykoli požádat o další bratrskou pomoc.
O elity už nesmíme přicházet. Musíme je vychovat.
Zadruhé bych se pokusil o sjednocení domácího veřejného mínění, které se minulému a současnému prezidentovi podařilo ukázkově rozpoltit. Připomínám prozíravá slova velkého českého historika Josefa Pekaře z roku 1925: „Smysl českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti. A to jak v oboru života politického, tak duchovního.“
To, že slovo „pravdoláskář“ a „sluníčkář“ se stalo nadávkou, znamená, že za kladné vlastnosti veřejné scény se považuje lež a nenávist, popřípadě temnota noci. Za tolik potřebné sjednocení považuji přijetí korektní metody veřejné diskuse. Chtěl bych oslovit odborníky, aby identifikovali hlavní problémy,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
