Go, Alpha, Go

RESPEKT 10/2016

Děkuji za skvělý článek. Jsem slovenský šachový reprezentant a velmistr a rád bych upozornil na jednu drobnou nesrovnalost.

Reklama
Reklama

V šachu existují dva tituly, které jsou poměrně rozdílné. Velmistr je nejvyšší titul, který má na světě řekněme 1000 lidí, je to něco obdobného jako černý pás v karate nebo titul profesor v akademickém světě. Je doživotní a vznikl v třicátých letech minulého století oddělením od titulu mistr – mistrů bylo příliš a vznikla potřeba odlišit ty lepší od těch horších.

Titul mistr světa patří jen jednomu člověku, který vyhraje mistrovství světa. Samozřejmě je doživotní. Psát proto o velmistrovi světa není správné, je to zmatení pojmů. Druhá drobnost: i v šachu existuje intuice a krása a běžně se podle nich rozhodujeme, i když věřím, že v go má intuice prioritní postavení.

O počítačích a šachu jsem toho napsal celkem dost. Je několik věcí, které nezvládne v šachu ani nejlepší počítač. Zaprvé nerozezná pevnost (to je situace, kdy jedna strana má mnohem víc figurek, ty se ale neumějí dostat k soupeřovu králi. Počítač vždy počítá jen do určité hloubky, a jestliže je pevnost „věčná“, takové uvažování mu nepomáhá.

Druhá věc, kterou počítače nezvládají, je poměřování nesouměřitelných množin. Jestliže například obětujeme věž a získáme nebezpečný matový útok, je počítač v koncích. Buď se dopočítá k matu, a potom je oběť korektní, pokud to ale nedokáže, stojí před dvěma nesouměřitelnými množinami. Mat a materiál se k sobě mají jako majetek a zdraví. Kolik peněz stojí zdraví?

Ján Markoš

Evropa pod napětím

RESPEKT 9/2016

Tak už i Respekt si myslí, že odchod Británie z EU může nastartovat „definitivní rozpad“ Unie. EU má své kořeny v geniální myšlence institucionálního zakotvení poválečného usmíření národů Francie a Německa s cílem zabránit budoucím válkám mezi těmito evropskými mocnostmi. U té myšlenky Británie nebyla. A hlavním, pouze pragmatickým motivem jejího pozdějšího vstupu do EU bylo získat přístup k velkému společnému trhu bez celních hranic a s jednotnými pravidly pro obchod. Británie sice o své globální impérium, vytvořené ze snahy o výhodný přístup na co největší světový trh, přišla už před 70 lety, ale velká část její populace se s touto ztrátou dosud mentálně nevyrovnala. Jediné, co z Británie dnes dělá velmoc, jsou její atomové zbraně. Jinak je to jen jedna z velkých zemí v EU. Kvůli svému kramářskému pohledu na EU Británie vždy vzdorovala trendu k větší integraci Unie v jiných než hospodářských a finančních ohledech, vyjednala si řadu výjimek a dá se očekávat, že pokud zůstane v EU, bude i nadále hlavní brzdou další integrace. Takzvaná migrační krize je jen záminka, dříve nebo později by britští odpůrci změny původně jen velkého trhu v integrovanou velmoc (s jednotným postupem, a tím i se skutečnou vahou ve světové politice) stejně nastolili otázku, zda z tohoto svazku radši nevystoupit. Že za setrvalý přístup k velkému trhu nechtějí platit dalším sbližováním s ostatními národy, je věc Britů, ale jejich motivy nemá žádná další z velmocí, na nichž EU stojí, zvláště ne ti dva zakladatelé, kteří z této organizace nemají proč odcházet a zničení výsledků svých sedmdesátiletých snah nedopustí. Na lámání chleba dojde zákonitě mezi malými státy, zvlášť na východě Evropy, které britský pohled na EU zřejmě sdílejí. I v Česku místní političtí hokynáři otázku setrvání v EU jednou nastolí, až vyschne proud dotací a Česko se stane čistým plátcem do EU. To opět nemá co dělat s nějakou údajnou krizí, ale s fundamentálním přístupem politiků v zemi k hodnotám integrace. Ti, kteří si nevidí dál než na špičku nosu, se mohou demokraticky rozhodnout vrátit se tam, kde přece bylo líp (což platí jak pro Británii, tak pro Visegrád). Jejich odchod ale „definitivní rozpad“ EU nezpůsobí, EU prostě zůstane bez nich.

 Petr Janeček

Kdo to udělal?

RESPEKT 9/2016

Není snadné psát o životě a odkazu tak všestranného myslitele, jakým nepochybně byl Umberto Eco. Není to snadné, nemá-li text sklouznout k pouhé rekapitulaci ve stylu autor – rok vydání díla  – jazyky překladů – (ocenění), k rekapitulaci, která právě v případě množství a náročnosti Ecových textů může odhodlané čtenáře spíš vyděsit. „Knihy, které jste již četli, mají mnohem menší cenu než ty nepřečtené,“ píše N. N. Taleb (Černá labuť: „Antiknihovna Umberta Eca aneb Jak věci ověřujeme“) v pasáži o mizivé menšině čtenářů, kteří pochopili, že obrovská osobní knihovna Umberta Eca nebyla vystavena k obdivování, ale měla motivovat ke stále novému bádání. Pavel Turek mě svým esejem také velmi motivuje, více než kdokoli jiný mě přiměl k tomu, abych se novu začetla do dalších textů Umberta Eca.

Jana Drengubáková

Protože jsme měli pravdu

RESPEKT 9/2016

Děkuji za velice zajímavý článek. Jistě by stálo za to, navázat (třeba po nějakém čase) rozhovorem se zmiňovanou výjimkou – školeným terapeutem ABA v Česku. Snad i díky Vašemu článku jich u nás brzy přibude. A proces vedoucí k proplácení terapie pojišťovnami by také nemusel být tak dlouhý, jako v USA. „Urychlovačem“ takového legislativního procesu může být i u nás (a zřejmě téměř kdekoli) výskyt autismu v rodině nějakého zákonodárce anebo vlivného lobbisty. Teď si vlastně nejsem jistý, jestli je to špatná, nebo dobrá zpráva?! Rodiče obecně dovedou vyvinout značnou energii pro dobro svých dětí. Bohužel čím méně se konkrétní onemocnění apod. v populaci vyskytuje, tím to mají těžší.

Honza Klimenta 

Když Jirous, tak i Nohavica

RESPEKT 6/2016

V článku se redaktor Marek Švehla pohoršuje nad pedagogy, kterým vadí, že studenti nevědí, že přízvisko „Iškariotský“ neodmyslitelně patří k Jidášovi, přitom však tvrdě odmítají kritiku, která jim připomíná, že oni sami naopak možná zase netuší, co znamenají termíny jako „hoax“ či „bitcoin“.

Rád bych se jich zastal, protože tady jsou nepochybně mísena pověstná jablka s hruškami. Pokud totiž člověk nemá jasno o Jidášovi, nevyhnutelně se stává ve své vlastní historicky dané civilizaci „politováníhodným cizincem“, zatímco neznalost významu slova „bitcoin“ může možná z pohledu dnešní mladé generace vyvolat pro dotyčného zdání příslovečného „mimoně“, stále ale nepůjde o více než o neznalost pragmaticky míněného termínu, jakých už bylo v dějinách nepočítaně. Znát to první zkrátka patří do vzdělanostního kánonu naší civilizace, to druhé je jen okamžitá „pěna dní“, jejíž neznalost třeba může komplikovat život, se vzdělaností však nic společného nemá (mimo jiné je prostě třeba důsledně odlišit vzdělanost od znalostí skutečností vhodných k uplatnění se na trhu práce).

Pokud si totiž toto neujasníme, nemá debata o vzdělanosti sebemenší cenu. Jistá kanonická „nálož faktů“ totiž opravdu existuje a je nezbytné se do ní i za cenu potu a memorování vpravit kvůli následně pozvolna získávanému vědomí kontextu, bez něhož je všechno, co je na internetu, v podstatě bezcenné. Ještě nikdy totiž nebyla fakta tak snadno dostupná, obávám se však, že ještě nikdy zde nebyl zároveň i takový potenciál k jejich nepochopení a dezinterpretaci. Právě proto, že bez té krásné dřiny na pozvolném směřování k srovnání si původně izolovaných faktů do kýženého a pokorně vnímaného tušení kontextu to zkrátka nejde.

Radim Seltenreich 

OPRAVY

V textu Piráti 2. 0. jsme uvedli, že funkci starosty Mariánských Lázní vykonává Vojtěch Franta za Českou pirátskou stranu. Ten byl však starostou do loňského května a nyní úřaduje jako místostarosta. Současným starostou je Petr Třešňák z téže strany.

Za chybu se omlouváme.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte