Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Kultura Knihy

Kanada

Richard Ford váží svou románovou partii do posledního slova

Richard Ford: Kanada
Richard Ford: Kanada • Autor: Paseka

Ačkoli v USA patří Richard Ford k nejuznávanějším žijícím prozaikům, kteří si mohou nárokovat místo po boku velikánů americké literatury, v českém kontextu se jeho dílo objevuje zatím spíše zlomkovitě. Kanada je v pořadí třetím přeloženým autorovým románem, nicméně od českého vydání knih Z pekla štěstíDivočina uplynulo už přes dvacet let. Zatímco díla Philipa Rotha či Cormaca McCarthyho tvoří nedílnou součást povědomí o současné americké literatuře, Ford na takové docenění teprve čeká. Neprávem.

Reklama
Reklama

Není dobrým zvykem recenzentů opatřovat autory tituly jako „klasik“ předčasně, ale není sporu, že právě Ford je dokonalým aspirantem. Rodák z Jacksonu v Mississippi ve svých sedmdesáti naplňuje představu kultivovaného autora-intelektuála, který prošel klasickým literárním vzděláním (vystudoval tvůrčí psaní, jeho mentorem byl mj. E. L. Doctorow) a ve svých textech klade pedantický důraz na rytmus vyprávění, přesnou stavbu vět a kultivovanou práci s jazykem. V dosavadních sedmi románech se obrací k univerzálním tématům americké prózy, jako je tuláctví, rozpad tradičních sociálních vazeb a křehká identita postav hnaných nenaplněnou touhou z místa na místo.

Pochopit sám sebe

Klíčovým motivem aktuálního románu Kanada jsou hranice a jejich překračování. Nejen hranice dvou odlišných prostorů (Kanada/Amerika), ale především hranice, na nichž zakládáme svou identitu. Normálnosti, dobra, důvěry. Všechny tyto dělicí linie analyzuje vypravěč románu: šestašedesátiletý Dell Parsons, učitel literatury na sklonku života, který bilancuje klíčové období dospívání. Snaží se pospojovat fragmenty událostí do logického celku a dát existenci celistvou podobu šachové partie, v níž je každý tah logickou reakcí na konkrétní podnět, součástí vyššího plánu, který všemu dává smysl.

Parsonsovo patnáctileté já, do něhož vypravěč empaticky vstupuje proti proudu času, žije ve zdánlivě uspořádané americké rodině na přelomu padesátých a šedesátých let. Otec Bev je válečný hrdina impozantního vzezření, žoviální jižan přesvědčený o svém předurčení k úspěchu a oblibě. Matka Neva je naproti tomu nenápadná židovská intelektuálka, věčně vykořeněná a puzená nenaplněnými ambicemi. Dell společně se sestrou-dvojčetem Berner musí strpět kočování od základny k základně a marné pokusy zapadnout do nové komunity. Nic však nenasvědčuje tomu, že se v rodině schyluje k překročení jedné z posvátných civilizačních hranic – mezi právem a zločinem. Bankovní loupež, kterou rodiče napůl impulzivně spáchají, má zjevné rysy frašky (Bev a Neva jsou jakousi nezdařenou variací na ikonické lupičské páry, navíc jejich loupež postrádá rozměr dobrodružství se sexuálním podtextem). Ale dopad na existenci jejich dětí je tragický.

Zlo se rodí centimetr od toho, co je běžné.

Tweetni to

První část románu je pečlivou rekonstrukcí posledních dní pobytu rodiny ve městě Great Falls, usilovným rozkrýváním, jak se pod zdánlivou normalitou rodí katastrofa, jak se křehká konstrukce obyčejného života prolamuje a bezpečný řád se mění v hrozivou prázdnotu. Della, který svou naivní představu o světě příhodně opírá právě o studium mistrovských šachových partií a snění o tom, že se stane včelařem, donutí dosud utajená stránka identity rodičů překročit geopolitickou hranici a uchýlit se do Kanady. Zde, uprostřed téměř liduprázdné příhraniční pustiny, ospalého bezčasí, potkává další ztroskotance, kteří překročili hranice práva a nesou doživotní následky. Kategorické prohlášení Marcela Duchampa „Nejedu do Ameriky, odjíždím z Paříže“ tu nachází všední naplnění. Kanadské pohraničí optikou Fordova vypravěče působí jako provizorium, místo, odkud lidé odešli. Zbývá pár solitérů, kteří utíkají před minulostí, a občasných hostů, kteří si přijedou zastřílet na stáda hus.

A právě uprostřed zdánlivé bezdějovosti a strnulého času, na pomezí traumatické minulosti a nejisté budoucnosti, se dospívající Dell ve druhé části románu dopouští další fatální chyby, když se přimkne k impozantní figuře podivínského hoteliéra Arthura Remlingera. Dětinské lpění na tom, že lidé jsou tím, kým se zdají být, a naivní popírání významu drobných náznaků připraví půdu pro další tragédii, jež při formování Dellovy osobnosti sehraje klíčovou roli. Vypravěč z odstupu padesáti let tak může smířeně konstatovat zdánlivou banalitu: „Zlo se rodí jen centimetr od toho, co je úplně běžné.“

Hláskovat život

Síla Fordova psaní nespočívá v postmoderním rozbití celku existence, rezignaci na zjevný význam běžných událostí, ambivalentních metaforách či náznacích, ale naopak ve víře ve scelující sílu psaní, které dokáže rozbité a vykloubené události spojit; nahlédnout zpovzdálí to, co bylo skryté. Právě to dělá vypravěč Dell – prožívá znovu to, co udalo ráz jeho charakteru, snaží se obnovit myšlenky svého patnáctiletého já, ale zároveň je překročením hranice času i prostoru kriticky nazřít z jiné perspektivy. „Nemá smysl se kdovíjak pídit po skrytých událostech a jejich významech, ale spíš se pokud možno na vše dívat zpříma a za denního světla,“ formuluje Dell přesvědčení učitele literatury – a zároveň jeho slova můžeme vztáhnout k Fordově tvůrčí metodě.

Autor zápolící od dětství s lehkou dyslexií připouští, že jeho vztah k literatuře ovlivnila nutnost číst pomalu a pečlivě. Vypravěč Dell se projevuje vlastně podobně: slabikuje svůj život s důrazem na každou hlásku. Nevytváří umělé hierarchie, co je podstatné a co marginální. Fordův styl jako by byl prostoupený strachem, že význam konkrétní události a věty nebude doceněn a zvážen. Snaží se zachytit každý útržek minulosti s vědomím, že jeho smysl je pomíjivý a může se kdykoli pokřivit či vytratit.

Kanada je románem v nejlepším slova smyslu průzračným, nejinotajným, přístupným. Ne však návodným, manipulativním či banálním. Ačkoli se několikrát může zdát, že právě „přílišná obyčejnost“ textu ubírá na uhrančivosti a uvrhává jej do kultivované samomluvy, epilog dokazuje opak. Partie je zvážená do posledního slova a posledního tahu. Ford sčítá váhu existence z často nepodstatných dějů a na konci neúprosný součet položí na bedra čtenáři ve smířené Dellově bilanci; jako šachmat, univerzální uvědomění, že život se neskládá z podstatných a dramatických tahů, ale z drobných ztrát, podružností, nepochopených detailů a nezřetelných hranic, které překračujeme bez možnosti návratu.

Autor je literární vědec.

Richard Ford: Kanada
Přeložil Jiří Hrubý, Paseka, 398 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte