Chvála špatné stravy

Daleko víc než o úroveň a kvalitu jídla v rodině se otec staral, aby měl jeho syn co nejširší kulturní rozhled. A tak zatímco mladý Jonathan Gold do sebe soukal oblíbenou pochoutku: odporné obarvené želé, vodil ho táta do galerií, muzeí a nechal hudebně nadaného potomka zapsat na hodiny violoncella.
Takhle nezačíná životopis nadějného muzikanta, ale v současnosti nejvlivnějšího food kritika, jediného novináře ve svém oboru, který za své texty o jídle kdy obdržel Pulitzerovu cenu. Gold, jenž dlouhodobě přispívá do Los Angeles Times a LA Weekly, si nyní může připsat další prvenství, protože v minulém týdnu byl na filmovém festivalu Sundance uveden jeho životopisný dokument.
City of Gold je mimořádný film, který se dá vnímat i coby milostný dopis Los Angeles, Goldovu rodišti a místu, jehož kuchyni zná nejlépe. S pečlivostí antropologa zkoumá zdejší křižovatku chutí, kde chudinská předměstí navazují na lepší čtvrti a mexické vlivy se mísí s trendovými světovými kuchyněmi, převážně asijskými. Bývalý hráč v punkové kapele a hudební novinář, který psaní o popu nechal, když musel jít potřetí během jednoho roku na rozhovor s Britney Spearsovou, odhaluje v jídle kromě chutí i civilizační mechanismy a kulturní souvislosti.


V jeho recenzích ožívá historie imigrace od salvadorských uprchlíků prodávajících na ulici placky až po Íránce, kteří s sebou přivezli vlastní čajovny. Rozšíření vietnamských bister a jejich oblibu mezi mladou generací vnímá jako známku unifikace západních metropolí a při psaní o drahém japonském hovězí z Kóbe neváhá čtenáře zasvětit do koncepcí luxusu, jak je definovali francouzští sémiologové. Pro Golda se v pokrmech ukrývají podobná, ne-li silnější sdělení, jaká dokážou ti nejlepší kulturní publicisté a kritici odhalit v umění či architektuře. Paradoxně za to vděčí tomu, že se v jeho rodině nikdy příliš nehledělo na jídlo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










